Vy padlí... Vám budiž věčná čest a sláva! |
||
| Autoři: |
PhDr. Jaroslava Pospíšilová, † JUDr. Františk Vašek, Jan Brunclík |
|
| Vydali: | Český svaz bojovníků za svobodu, okresní výbor Hradec Králové; Československá obec legionářská, Jednota Hradec Králové; Státní okresní archiv Hradec Králové; rok vydání 2013 | |
Publikace - "Vy padlí… Vám budiž věčná čest a sláva!", autorů - PhDr. Jaroslavy Pospíšilové, † JUDr. Františka Vaška, Jana Brunclíka, je knihou, která v mnoha případech přináší cenné informace o vlastencích, kteří přinesli pro naši svobodu oběť nejvyšší, svůj život.
Jenže, pokud jste osobou znalou dané problematiky, velmi záhy zjistíte, že není něco v pořádku. Na první pohled to vypadá, jako by autoři nedokázali vyhledat a v této práci využít veškeré, v našich archivech běžně dostupné materiály. Po bližším prostudování i jejich dřívějších prací zjistíte, že minimálně jeden z autorů s těmito materiály pracoval. Jenže díky tomu, že jeho pohled na II. odboj, zvláště pak na takzvaný nekomunistický odboj, je velmi blízký až shodný s pohledem představitelů KSČ ze sedmdesátých let na tento, podle nich proburžoazní, protidemokratický odboj, provádí Jan Brunclík důslednou sebecenzuru, která je plně v souladu se sebecenzurou, kterou prosazoval Gustáv Husák v době normalizace.
Je alarmující,že:
► |
jeden ze spoluautorů upřednostnil před objektivním a pravdivým podáním historických faktů svůj ideologický pohled na dějiny a historické skutečnosti, a zaplevelil tuto publikaci nepravdivými a lživými údaji a tím ji de facto znehodnotil | |
► |
další dva spoluautoři mu to, aby jejich práci tímto přístupem poškodil a znehodnotil, dovolili |
Výhrady, které mám k publikaci: "Vy padlí … Vám budiž věčná čest a sláva!," se převážně vztahují k Janu Brunclíkovi, který je předsedou ZO ČSBS č.2 Hradec Králové, předsedou historicko-dokumentačního odboru a odborným konzultantem OV ČSBS Hradec Králové v oblasti historie
Fotografie převzata z: www.csbs-hk.cz/struktura
Díky korespondenci s paní PhDr. Jaroslavou Pospíšilovou jsem nabyl jistoty, že problém, o kterém píši, souvisí jen s Janem Brunclíkem – v té době - třetím místopředsedou OV ČSBS v Hradec Králové, předsedou ZO ČSBS č. 2 Hradec Králové, předsedou historicko-dokumentačního odboru a odborným konzultantem OV ČSBS Hradec Králové v oblasti historie.
Obdobné zkušenosti s Janem Brunclíkem má i praneteř pana Karla Nesnídala, paní Lenka Švecová Zborníková, která mne o tom informovala v emailu, který mi zaslala 3.3.2019.
V souvislosti s pokusy uvést na pravou míru nepravdy, které byly publikovány o mých blízkých, jsem oslovil i předsedu okresního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu ( OV ČSBS ) v Hradci Králové, pana Luboše Groha, kterému jsem adresoval otevřený dopis. Ten mne odkázal na Jana Brunclíka a poskytl mi jeho emailovou adresu:
lubos.groh@ ........cz
Re: Otevřený dopis předsedovi OV ČSBS v Hradci Králové
Komu: malec......@......cz
Vážený pane,
…. Mohu Vás tedy odkázat na našeho člena historicko-dokumentační komise,ten Vám ochotně pomůže. Je mi líto,ale v této chvíli netuším,jak bych Vám mohl pomoci.
Jan Brunclík e-mail:Jan Brunclík
S pozdravem
Luboš Groh
| ● | Dne 16. 3. 2012 jsem se poprvé pokusil prostřednictvím emailu spojit s Janem Brunclíkem, který mi dle předsedy Groha měl ochotně pomoci. |
Od: malec……….@.............cz
Komu: brunclik…@......cz
Datum: 16. 3. 2012 16:14:49
Předmět: Fwd: Re: Otevřený dopis předsedovi OV ČSBS v Hradci Králové
Dobrý den,
včera mi poslal pan Groh email na Vás, přeposílám Vám naši korespondenci, mezitím jsem mluvil s paní PhDr. Časnochovou, přeposílám Vám i tuto korespondenci.
Přeji Vám krásný den,
Ing. Václav Malec
| ● | Dne 18. 3. 2012 odesílám na emailovou adresu, kterou mi zaslal pan Groh, Janu Brunclíkovi RECENZI, v níž poukazuji i na chyby a nepravdy, které jsou publikovány ve spisku J. Brandejs - Oběti z petrovické hájenky a v knize Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938-1945; autoři – JUDr. Josef Juza a Radovan Dražan. |
Komu: brunclik....@.........cz
Datum: 18. 3. 2012 21:20:10
Neposlal jsem Janu Brunclíkovi jen tento jeden email, posledním emailem v roce 2012 bylo přání k Velikonočním svátkům. Ani na jeden email mi Jan Brunclík neodpověděl!
Koncem května 2015 jsem na stránkách Východočeského muzea v Hradci Králové objevil výzvu paní PhDr. Jaroslavy Pospíšilové - Oběti let 1939-45 - Žádost o pomoc, jež byla zveřejněna před 17. říjnem 2011, kterou se snažila oslovit širokou veřejnost s cílem získat co nejvíce informací pro chystanou publikaci o obětech nacistického teroru.
Poděkování za spolupráci bylo publikováno nejdříve v únoru 2012 - datum není na této zprávě uveřejněno, vycházím z posloupnosti příspěvnů na stránve Historie muzea HK.
Brunclíkovi jsem 18.3.2012 zaslal podkladové materiály, které měly být v souladu s výzvou - Oběti let 1939-45 - Žádost o pomoc, vzaty v potaz při přípravě publikace - "Vy padlí... Vám budiž věčná čest a sláva!"
Minimálně měl Brunclík s těmito materiály seznámit spoluautory publikace - "Vy padlí... Vám budiž věčná čest a sláva!", což neučinil!
Docela by mne zajímalo, kolik podkladových materiálů tento "badatel" takto při své "badatelské" práci zatajil, kolik faktů ve svých textech nezohlednil a kolik nepravd vědomě publikoval!
Po té co jsem se s výše uveřejněnou výzvou seznámil jsem "badatele" Brunclíka kontaktoval. A tady je výsledek:
Od: malec……..@........cz
Komu: brunclik..@.... .cz
Datum: 4. 6. 2015 18:30:20
Předmět: Oběti let 1938 -1945
Dobrý den,
dnes jsem si přečetl na internetu sdělení, že připravujete publikaci - Oběti let 1938 -1945. Nevím, jestli to ještě platí, přesto Vás kontaktuji.
Václav Malec
| ● | Jak je vidět z hlavičky emailové odpovědi níže, kterou mi "badatel" Brunclík obratem zaslal, adresa, kterou mi poslal předseda OV ČSBS Groh, je Brunclíkem plně a běžně používána a to jak k přijímání korespondence od třetích stran, tak i k odesílání jeho korespondence třetím stranám! |
Od: Jan Brunclík
Komu: malec…………@s.........cz
Datum: 4. 6. 2015 20:38:17
Předmět: Re: Oběti let 1938 -1945
Jedná se o Královéhradecko a publikace je hotová. J.Brunclík
| ● | Obratem Brunclíkovi odpovídám: |
Od: malec.........@...........cz
Komu: Jan Brunclík <.........@......cz>
Datum: 4. 6. 2015 22:37:32
Předmět: Re: Oběti let 1938 -1945
Moc děkuji za odpověď,
Doufám, že ta publikace dopadla lépe než Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938-1945 JUDr. Josefa Juzy a Radovana Dražana, velmi rád se s ní seznámím.
Přeji Vám krásný večer
Ing. Václav Malec
| ● | V této souvislosti oslovuji i PhDr. Jaroslavu Pospíšilovou, autorku výzvy - Oběti let 1939-45 - Žádost o pomoc a spoluautorku publikace - "Vy padlí... Vám budiž věčná čest a sláva!" |
Od: petrovice-jitrenka@seznam.cz
Komu: j.pospisilova@muzeumhk.cz
Datum: 5. 6. 2015 11:18:50
Předmět: Korespondence s panem Brunclíkem r. 2012
Vážený paní doktorko,
Nebylo by vůči Vám fér, Vás na tuto skutečnost neupozornit, v přílohách máte dle mého názoru nejpodstatnější materiály, které jsem panu Brunclíkovi v roce 2012 zaslal.
Přeji Vám krásný víkend
Ing. Václav Malec
Jednou z příloh tohoto emailu byl i text, který jsem Brunclíkovi zaslal 18. 3. 2012
| ● | Zde je odpověď, kterou mi paní PhDr. Pospíšilová zaslala 8. 6. 2015: |
Od: "Jaroslava Pospíšilová, MVČ"
Komu: petrovice-jitrenka@seznam.cz
Datum: 8. 6. 2015 14:58:01
Předmět: Re: Korespondence s J. Brunclíkem ze 4.6.2015
Dobrý den,
děkuji za zaslané podkladové materiály. Všechny přílohy jsem si vytiskla
a uložím do souboru medailonků, které si v muzeu vedeme jako pomocnou
evidenci k pramenům 2. odboje. jsou rovněž k dispozici i badatelům.
S pozdravem
PhDr. Jaroslava Pospíšilová
| ● | Po té co jsem obdržel publikaci - "Vy padlí ... Vám budož věčná čest a sláva!", odesílám Brunclíkovi tento text: |
Od: malec..........@..........cz
Komu: brunclik...@.......cz
Datum: 23. 6. 2015 15:30:25
Předmět: Vy padlí ... Vám budiž věčná sláva!
Publikaci mám k dispozici. Po té co jsem se s ní seznámil, jsem dospěl k závěru, že máte toho dost k vysvětlování. Dávám Vám k tomu nožnost do 30. 6. 2015.
Termín si znamenám.
Ing. Václav Malec
|
► |
Jan Brunclík - předseda ZO ČSBS č. 2 Hradec Králové, předseda historicko-dokumentačního odboru a odborný konzultant OV ČSBS Hradec Králové v oblasti historie, po vzoru vrcholných představitelů ÚV ČSBS, mlčí. |
Všechny emaily, které jsem Janu Brunclíkovy v roce 2012 a v roce 2015 odeslal, jsem odesílal z jedné a té samé emailové adresy a zasílal jsem je na jednu a tu samou emailovou adresu, kterou mi poskytl předseda OV ČSBS Hradec Králové - Groh!
V písemnostech, které jsem Janu Brunclíkovi v polovině března 2012 zaslal, byla mimo jiné i informace, že pan Václav Kašpar se nenarodil dne 1.10.1906, ale že správné datum, kdy se pan Václav Kašpar narodil, je 30. 5. 1908. Písemnosti obsahovaly i reprodukce fotografií v kvalitě, v níž je publikuji na straně: Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938-1945, těchto www stránek.
|
► |
Prof. Dr. T. G. Masaryk viděl význam historie v uvádění historických faktů v souvislostech s důrazem na ukázání jejich významu pro současnost. |
Písemnosti, které jsem Janu Brunclíkovi poskytl, také poukazovaly na určité souvislosti.
Jak je vidět nejen z kopie medailonku pana Václava Kašpara - "Vy padlí … Vám budiž věčná čest a sláva!", str. 91 a 92, veškerá má snaha byla k ničemu.
| ● | V medailonku pana Václava Kašpara je uvedeno špatné datum narození. Správně má být - 30. 5. 1908 v Třebechovicích pod Orebem. |
| ● | Prezident Československé republiky - Dr. Edvard Beneš udělil 16. září 1945 in memoriam svob. Václavu Kašparovi Československý válečný kříž 1939. Matriční číslo 8078 |
| ● | V medailonku ani pana Václava Kašpara, ani paní Růženy Kašparové, ani paní Anny Slezákové - Inky, ani pana mjr. Václava Snítila, ani paní Žofie Šnajdrové - Jitřenky, nejsou uvedeny souvislosti, na které jsem Jana Brunclíka upozorňoval a které naleznete například v dopisu paní Marie Šturmové nebo ve výpovědi paní Jiřiny Malcové - Kašparové, v dopisu pana Františka Cimra a nebo v článku Poslední dopis, který napsal pan Vilém Kejzlar. |
 |
|
Medailonek paní Anny Slezákové - Inky ( "Vy padlí … Vám budiž věčná čest a sláva!", str. 167 )
| ● |  V medailonku paní Anny Slezákové ( rozená Vašátkové ) - Inky zaměnili autoři publikace její křestní jméno Anna za pseudonym Inka, který paná Anna Slezáková běžně používala.Na této webové stránce jsem uveřejnil několik kopií medailonků z publikace "Vy padlí ... Vám věčná čest a sláva". Jen v medailonku paní Anny Slezákové - Inky je zmíněno, že paní Anně Slezákové byl prezidentem Československé republiky - Dr. Edvardem Benešem, udělen dne 17.6.1946 in memoriam Československý válečný kříž 1939. Matriční číslo 28 229. |
Medailonek pana mjr. Václava Snítila ( "Vy padlí … Vám budiž věčná čest a sláva!", str. 168 )
| ● | Prezident Československé republiky - Dr. Edvard Beneš, udělil dne 16.2.1946 in memoriam mjr.Václavu Snítilovi Československý válečný kříž 1939. Matriční číslo 15 0736. |
Medailonek paní Žofie Šnajdrové - Jitřenky ( "Vy padlí … Vám budiž věčná čest a sláva!", str. 182 )
| ● |
Prezident Československé republiky - Dr. Edvard Beneš, udělil dne 17.6.1946 in memoriam paní Žofii Šnajdrové Československý válečný kříž 1939. Matriční číslo 28 230. |
► |
Jak je patrné z kopií medailonků, které jsou publikovány výše, nic nebránilo Janu Brunclíkovi uvést informace, které by poukázaly na souvislosti, které tyto tři ženy společně dovedly až na konec jejich žití v koncentračním táboře Osvětim, pana Václava Kašpara na popraviště v nacistické věznici Brandenburg a pana mjr. Václava Snítila do věznice v Hannoveru, kde umírá. I tyto informace jsem Janu Brunclíkovi poskytl. Prostoru pro uveřejnění těchto a dalších pro čtenáře důležitých informací, je ve všech uveřejněných medailoncích dostatek. Brunclík v době, kdy se publikace připravovala, kdy se rodila její grafická podoba má i informaci o tom, že mám k dispozici daleko kvalitnější fotografie mého dědečka a babičky, než jsou ty, které grafik použil v této publikaci ... |
PROČ AUTOŘI I TÉTO PUBLIKACE U MIROSLAVA ŘÍČAŘE UVÁDÍ INFORMACE, KTERÉ VNÁŠÍ DO CELÉHO DĚNÍ KOLEM JEHO OSOBY DALŠÍ NEJASNOSTI, PROČ publikují nepravdy?
| ● | Prezident Československé republiky - Dr. Edvard Beneš udělil 8. června 1946 in memoriam panu Miroslavu Říčařovi Československý válečný kříž 1939. Matriční číslo 28 737. |
| Na to, kolik publikací a novinových článků, které jsou výsledkam předchozí badatelské činnosti historiků a badatelů, mapuje odbojovou činnost pana Miroslava Říčaře, se toho stejně, jako v medailonku, který je publikován v knize - "Vy padlí... Vám budiž věčná čest a sláva!", o odbojové činnosti pana Miroslava Říčaře moc nedozvíme. Vlastně se dozvídáme stále to samé, co bylo v sedmdesátých letech minulého století v této souvislosti dovoleno publikovat ideologi KSČ, stále nám jsou předkládány jen tyto obecné fráze: | |
|
"... Svým otcem byl zapojen do odbojové činnosti. Pomáhal při roznášení letáků a vykonával funkci spojky. ..."
|
|
| ● |
Bohumil Říčař byl sociálnědemokraticky orientovaný vlastenec, který se v průběhu okupace přiklání k levicivějšímu pohledu na společnost a na začátku roku 1942 se stává členem odboje ilegální KSČ královéhradeckého kraje. Je doloženo, že Bohumil Říčař úzce spolupracoval i s celou řadou členů odbojové organizace Jitřenka a se skupinu železničářů - Nádraží na Hlavním nádraží v Hradci Králové. Do odboje se železničář Bohumil Říčař zapojuje krátce po okupaci naší vlasti nacisty. Spolupracuje s organizací železničářů Nádraží, je ve spojení se členy Obrany národa v Hradci Králové št. kpt. Albínem Sládkem. mjr. Josefem Matohlínou a dalšími, se sokolkami Žofií Šnajdrovou - Jitřenkou, Annou Slezákovou - Inkou ... Do ilegality odchází Bohumil Říčař v srpnu 1940. Od začátku roku 1941 se Bohumil Říčař ukrývá an Náchdsku, kde se seznamule s Josefem Formánkem. vedoucím tajemníkem ilegální KSČ královéhradeckého kraje. |
| ● |
Z výpovědí pana Josefa Dubce je zřejmé, že před odchodem Bohumila Říčaře do ilrgality od něj převzal 25 kg dinamitu a dvě kulometné hlavně. Josef Dubec, švagr Bohumila Říčaře zajišťuje od září 1940 do jara 1942 osobní setkání Bohumila Říčaře s jeho synem Miroslavem Říčařem. Josef Dubec byl spojkou mezi Říčařovými. Josef Dubec uvádí, že na schůzkách, které zprostředkoval a kterých se také účastnil se řešily jen jejich osobní věci. Schůzky sloužily k zajištění čistého prádla pro Bohumila Říčaře, peněz, kuřiva. Josef Dubec ve svých výpovědích také vymezuje období, kdy se zprostředkovatelem jeho schůzek s Bohumilem Říčařem stává Miroslav Říčař. Děje se tak na začátku roku 1942, v době kdy je Bohumil Říčař přijat Josefou Fajmonovou - školitelkou ilegálního ÚV KSČ pro královéhradecký kraj a Josefem Formánkem - vedoucím tajemníkem ilegálního vedení KSČ královéhradeckého kraje, do KSČ. |
| ● |
Miroslav Říčař a Josef Dubec jsou od začátku roku 1942 zapojováni Bohumilem Říčařem do odbojové činnosti. Miroslav Říčař je obeznámen i o úkrytu dinamitu z kterého někdy koncem podzimu nebo na začátku zimy roku 1942 bere na pokyn svého otce, Bohumila Říčaře, dva balíčky dinamitu, které předáva svímu otci. |
| ● | V létě 1942 nastupuje na místo, které zastávala paní Josefa Fajmonová Vladimír Farský - Karel, který se v té době stává elitním konfidentem Janturova II A referátu Řídící úřadovny gestapa Praha |
| ● |
Miroslav Říčař měl velmi pravděpodobně napojení na členy organizace železničářú "Nádraží". S odbojáři s organizace železničářů "Nádraží", která působila na Hlavním nádraží v Hradci Králové, spolupracuje Miroslav Říčař minimálně od doby, co byl tajemníkem krajského vedení ilegální KSČ královéhradeckého kraje Josefem Formánkem přijat, se svým strýcem Josefem Dubcem, v říjnu 1942, za člena ilegální KSČ. Je možné, že jak Josef Dubec, tak i Miroslav Říčař, nebo jen Miroslav Říčař, působil jako spojka mezi krajskám vedením ilegální KSČ královéhradeckého kraje a něktarým z členů odbojové organizace železničářů "Nádraží". Z výpovědí Josefa Dubce i Josefa Formánka, které jsou pro badatele a historiky běžně dostupné v tuzemských archivech, je zřejmé, že se žádná z jejich schůzek nekonala v petrovické hájovně u manželů Kašparových a že pan Josef Dubec ani Josef Formánek neznali jména osob, u nichž se na Týnišťsku Bohumil Říčař ukrýval. Nevěděl to ani Miroslav Říčař. |
| ● | Hájovna manželů Kašparových ve Velkých Petrovicích je místem velení Národního odboje - Jitřenka, jehož Miroslav Říčař nebyl členem. |
 |
|
| Z dopisu, který napsal František Cimr, člen odbojové organizace Národní odboj - Jitřenka, který pracoval spolu s Žofií Šnajdrovou - Jitřenkou v Hradci Králové v Novákových garážích, kde Žofie Šnajdrová - Jitřenka řídila činnost místa pro spojení, které bylo v Novákových garážích u ní v kanceláři, je jednoznačné, že toto spojovací centrum patřilo do podřízenosti mjr. letectva Václava Snítila, který mimo jiné rozhodoval o tom, kam které spojky budou doručovat zprávy! | |
| ● |
Miroslav Říčař byl členem ilegální KSČ, odboje, s kterým št. kpt. Albínem Sládkem vedená odbojová organizace Národní odboj - Jitřenka spolupracovala, ale nesloučila se s ním. Pro Obranu národa a tím pádem i pro Národní odboj - Jitženka stále platí ujednání v rámci ÚVOD o poválečném uspořádání republiky. V intencích tohoto ujednání, které v kurýrní zprávě z 21. února 1941 odeslal plk. Josef Churavý gen Sergěji Ingrovi, št.kpt. Albín Sládek všem členům odbojové organizace Národní odboj - Jitřenka zdůrazňujel i to, že: " ... ještě před očekávanou revolucí v Protektorátu převezme moc a úřady organizace, kterou vytváří, aby se zabránilo komunistům přijít k moci. ... " Citace je ze strany 6 obžalovacího spisu 13 J 167/44, z 25. června 1944, proti Václavu Kašparovi, Waltru Tešařovi, Oldřichu Žákovi, Josefu Lebedovi a Bohuslavu Kašparovi. |
► |
Zde je nutné poukázat na skutečnost, že od 18.3.2012 má Brubclík k dispozici text ve formátu doc, který jsem odeslal paní PhDr. Janě Časnochové a jemu (viz email publikovaný na této stránce výše), v němž je mé svědectví, které vychází z výpovědí mé maminky, dcery manželů Kašparových, přímé účastnice dění v petrovické hájence, která vždy tvrdila: |
|
"Miroslav Říčař k nám nechodil, nikdy u nás v hájovně bebyl, neměl tu co dělat!" |
|
| ● | V medailonku pana Miroslava Říčaře v knize "Vy padlí ... Vám budiž věčná čest a sláva" je dále uvedeno: |
|
"... Když gestapo 23.2.1943 začalo velkou akci proti příslušníkům odboje v severovýchodních Čechách, při níž byla zatčena jeho matka, podařilo se mu duchapřítomně ukrýt cyklostyl, psací stroj a letáky. ..."
|
|
|
(lk) v článku Tragédie petrovické hájenky to vidí takto:
|
|
|
" V ranních hodinách byla při razii v Plptistích nad Labem zatčena manželka Bohumila Říčaře. Syn Mirek okamžitě odjel na hlavní nádraží do Hradce Králové, kde informoval Josefa Hrubého a další soudruhy ...." |
|
| Takto tento děj popisuje Josef Brandejs ve spisku "Oběti z petrovické hájenky": | |
|
" ... Osudného dne 23. 2. 1943 zatklo gestapo hned ráno v Plotištích Mirkovu maminku. Mirek, na něhož gestapo čekalo, se domů již nevrátil. ... Gestapu šlo o to dostat Mirka živého jako spojku k hradecké odbojové skupině. ..." |
|
| I tyto tři citace vypovídají o tom, co pro tvůrce těchto textů bylo rozhodující, jestli to byla historická fakta a nebo ideologicky správně pojatý příběh, který měl reálné základy, ale o fakta v něm vlastně vůbec nešlo ... | |
| Manželka pana Bohumila Říčaře, maminka pana Miroslava Říčaře válku přežila a jak i já na těchto stránkách dokládám, sama aktivně podávala svědectví o tom co prožila ... Je pro mne záhadou, že něco, co matce utkví v paměti na věky, okolnosti, které ji odvedly od syna, který byl pár hodin nato zavražděn, nikdy nikomu nesdělila, že o nich neposkytla žádnou výpověď. | |
| ● |
V medailonku pana Miroslava Říčaře, v knize - "Vy padlí... Vám budiž věčná čest a sláva", autoři rvrdí, že pan Miroslav Říčař: |
|
" ... Aby varoval ilegální pracovníky, jel ke Kašparově hájence v Petrovicích. ..."
Vše ukazuje na to, že gestapo za pomoci konfidenta Farského hrálo 23. února 1943 s dvacetiletým Miroslavem Říčařem krutou hru o jeho život, kterou pan Miroslav Říčař nemohl vyhrát!
Pro gestapo byl 23. února 1943 pan Miroslav Říčař prostředkem a cestou, která je měla dovést do místa, kde se scházelo velení Nírodního odboje - Jitřenka, do místa, o kterém komisař Winkler, když přijel 22. února 1943 do Hradce Králové věděl. že existuje, ale neměl poněti, kde je přesně dislokováno.
Tím místem byla hájovna manželů Kašparových ve Velkých Petrovicích.
|
|
V citacich níže uvádí autoři medailonku Miroslava Říčaře nepravdivé informace:
| 1. |
"...Vyučil se zámečníkem a v roce 1941 začal studovat průmyslovou školu v Hradci Králové, odkud po dvou letech přešel do Pardubic..." |
|
Školní rok 1941 - 1942 začal v pondělí 1. září 1941 a skončil v úterý 30. června 1942 - podle údajů ve výše uvedené citaci je to první rok studia pana Miroslava Říčaře na průmyslovce v Hradci Králové. Školní rok 1942 - 1943 začal v úterý 1. září 1942 - podle údajů ve výše uvedené citaci je to druhý rok studia pana Miroslava Říčaře na průmyslovce v Hradci Králové, který však vzhledem k tomu, že 23. února 1943 umírá, nemohl dokončit.
Shrnutí:
Vzhledem k tomu, že i jiné prameny uvádí, že pan Miroslav Říčař studoval nejprve průmyslovku v Hradci Králové, doba dvouletého studia na průmyslovce v Hradci Králové je i v jiných pramenech zmíněna, někde je dokonce uvedeno, že v Hradci Králové studoval dvouletou průmyslovku.
Skutečnost, že ve školním roce 1942 - 1943 byl pan Miroslav Říčař studentem průmyslovky v Pardubicích, tyto prameny také potvrzují.
Závěr:
Pan Miroslav Říčař začal studovat průmyslovou školu v Hradci Králové nejpozději ve školním roce 1940 - 1941.
|
|
| 2. |
"... Jeho jméno je uvedeno na pomníku v Hradci Králové - Plotištích nad Labem, na pamětní desce na Kašparově hájence v Petrovicích a na památníku nedaleko hájovny, v místech kde skonal." |
 Fotografie pamětní desky, která byla v roce 1947 umístěna na průčelí dnes již bývalé hájovny ve Velkých Petrovicích, č.p. 60, Petrovice nad Orlicí, kde bydleli před svým zatčením manželé Kašparovi a pan Václav Zeman. Na této pamětní desce není ani zmínka o panu Miroslavu Říčařovi.Že by se v této citaci snažili autoři medailonku Miroslava Říčaře, který je publikován na str. 159, knihy - "Vy padlí... Vám budiž věčná čest a sláva!", naplnit ideu přísloví: "Na každém šprochu pravdy trochu". Vždyť ono je logické, že když je jméno Miroslava Říčaře uvedeno spolu se jmény manželů Kašparových na pamětní desce, která je umístěna na průčelí hájovny č.p. 60 v Petrovicích nad Orlicí, tak jak uvádí autoři medailonku Miroslava Říčaře v publikaci - "Vy padlí... Vám budiž věčná čest a sláva!", str. 159, tak na tom přeci musí být alespoň trochu pravdy, že tam do hájovny Miroslav Říčař chodil ... A jsme u "společenské objednávky", jejíž idea se odráží i v Pověsti o Mirku Říčařovi. Normalizačním ideologům nešlo o to, aby prezentovali, předávali informace o odbojové organizaci Národní odboj - Jitřenka, o její představitelích, kteří byli pro ně představiteli nedemokratického a proburžoazního odboje. Pro tyto ideologi a jejich přisluhovače bylo důležité, aby si posluchači, žáci základní školy a čtenáři, nejen v sedmdesátých letech jimi vyprývěných legend, publikovaných textů, zapamatovali jediné - mladý hoch - komunista, syn komunisty šel varovat odbojáře v hájovně před zatčením a to ho stálo život. Formy a metody ideologické propagandy byly tak účinné, že někteří mí vrstevníci si z té ideologické masáže, kterou absolvovali před budobou hájovny ve Velkých Petrovicích č.p. 60, odnesli jen tuto jedinou informaci: "Mladý komunista šel varovat odbojáře v hájovně před zatčením a to ho stálo život" ... Výrok: "Mladý komunista šel varovat odbojáře v hájovně před zatčením a to ho stálo život", je ústředním motivem i Pověsti o Mirku Říčařovi. |
|
|
Z medailonku pana Miroslava Říčaře se nedozvíme ani to, že je od října 1942 členem ilegální KSČ a že za jeho obojovou činnost mu prezident Československé republiky Dr. Edvard Beneš udělil in memoriam Československý válečný kříž 1939. Matriční číslo 28 737. Co bránilo autorům oslovit příslušný odbor Ministerstva Obrany na kterém možná ještě v té době pracoval druh Jana Brunclíka z ČSBS pplk. Kulfánek a předat na tento odbor seznam osobností o kterách má jimi připravovaná publikace být, aby jim z matriky MO doplnili u těchto osobností ůdaje, které o nich matrika eviduje. |
|
Pro úplnost:
Miroslav Říčař - od října 1942 člen ilegální KSČ, syn železničáře, člena ilegální KSČ. V úterý 23. února 1943, kdy umírá je Miroslavu Říčařovi 20 let 6 měsíců a 5 dnů.
Václav Zeman - syn rolníka, který se aktivně účastnil odbojové činnosti spolu se svým švagrem hajným Václavem Kašparem, jeho manželkou a sestrou hajného Kašpara, Boženou Lochmanovou, od roku 1939 a to i v rámci odbojové organizace Jitřenka - Obrana národa. V úterý 23. února 1943, kdy je zatčen gestapem, je Václavu Zemanovi bez 13 dnů 22 let. Gestapem je na něj uvalena ochranná vazba, která je nejprve realizována v koncentračním táboře Osvětim a posléze v koncentračním táboře Dora, jehož součástí je tunelový komplech, kde vězni za nelidských podmínek vyráběli křídlaté střely V1 a balistické střely V2. Od dubna 1945 je Václav Zeman nezvěstný.
Oba - Miroslav Říčař i Václav Zeman, byli velmi mladí a přes to stateční muži. Pokud v souvislosti s děním 23.2.1943 zmíníme jednoho, musíme zmínit i druhého, vlastně musíme zmínit všechny aktéry tohoto dění včetně dvou dětí, třináctileté dcery manželů Kašparových Jiřinky a synovce manželů Kašparových, jedenáctiletého syna paní Boženy Lochmanové, Jirky ...
V sedmdesátých letech minulého století byl součástí Národní fronty Svaz protifašistických bojovníků, který mimo jiné plnil i "společenské objednávky". Český svaz bojovníků za svobodu je nástupnickou organizaci Svazu protifašistických bojovníků ...
► |
Nechci toho po Janu Brunclíkovi - předsedovi ZO ČSBS č. 2 Hradec Králové, předsedovi historicko-dokumentačního odboru a odborném konzultantovi OV ČSBS Hradec Králové v oblasti historie, moc? |
|
Miroslav Moulis a PaedDr. Jitka Gruntová - předsedkyně historickodokumentační komise ÚV ČSBS v tom mají jasno: |
|
"Pokud se při popisu odbojových organizací nebo osobností vyskytují některé chyby, záleží na pamětnících a historicích, aby je vysvětlili." |
|
|
Jen oba - Miroslav Moulis i PaedDr. Jitka Gruntová, zapoměli dodat, že pro představitele ČSBS je ta jejich pravda nadevše a že ani Miroslava Moulise, ani PaedDr. Jitku Gruntovou, ani Jana Brunclíka, ani žádného z představitelů ÚV ČSBS, včetně předsedy plk. v.v. Ing. Jaroslava Vodičky, mnou předkládaná fakta nezajímaji. A jsme zase u stanov ČSBS a u toho, jak tyto stanovy, určitě ve vší úctě, všichni výše jmenovaní nedodržují ... |
Vzhledem k tomu, že se mnou Brunclík opakovaně odmítá komunikovat, obrátil jsem se na paní PhDr. Jaroslavu Pospíšilovou. Ta mi obratem odpověděla:
---------- Původní zpráva ----------
Od: "Jaroslava Pospíšilová, MVČ"
Komu: petrovice-jitrenka@seznam.cz
Datum: 11. 8. 2015 8:09:54
Předmět: Re: Dobrý den
Dobrý den,
děkuji Vám za zaslané materiály. Zároveň přijměte mou omluvu za tuto
vážnou chybu, která nám při zpracování textu unikla. Prověřila jsem si
podklady, ze kterých jsme vycházeli a odkaz na pamětní desku na hájence
zde opravdu není. Jak k této nemilé chyba došlo, už dnes bohužel
nezjistím. Pravděpodobně došlo k mylně interpretaci těchto podkladů,
zejména snímku detailu desky se jménem M. Říčaře jako desky patřící
rovněž na zmiňovanou hájenku. Tento chybný údaj v publikacích, které
jsou v naší knihovně opravím. Snímek Vámi zaslané pamětní desky uložím
do naší databáze.
S pozdravem
PhDr. Jaroslava Pospíšilová
Muzeum východních Čech v Hradci Králové
Eliščino nábřeží 465
500 01 Hradec Králové 1
Já na náhody nevěřím.
Vzhledem k tomu, že o pamětní desce, která je adjustovaná na průčelí bývalé hájovny č.p. 60 v Petrovicích nad Orlicí není v medailonku pana Václava Kašpara a paní Růženy Kašparové minimální zmínka, nemohu se ubránit dojmu, že ten, kdo do textu medailonku pana Miroslava Říčaře vložil tuto nepravdivou informaci, ji tam vkládal úmyslně.
Na vložení této informace do textu publikace musel ten, kdo ji tam vložil vynaložit i nějaké úsilí a musel k tomu mít vytvořeny i podmínky.
Paní PhDr. Pospíšilová nám ve svém emailu sděluje i daleko závažnější informaci. Do obsahu publikace s největší pravděpodobností mohl zasahovat kde kdo ...
Paní PhDr. Pospíšilová potvrzuje i to, že publikace byla v mnoha případech zpracovávána nedbale, bez důrazu na historické i faktické skutečnosti, které i když byly autorům známy, nejsou v souvislostech a to možná i z ideologických důvodů v publikaci poukázány, zveřejněny.
Všeobecně autorům vytýkám:
Jejich fatální neznalosti, které jsou patrné nejen z medailonků, jejichž kopie jsou publikovány na této stránce.
Jak si badatel, historik může dovolit psát o něčem, o čem evidentně nemá žádné povědomí!
Tito badatelé a historici evidentně minimálně pracovali s primárními prameny, protože pokud by jen trochu zapátrali v archivech, tak by museli narazit na telegramy, kterými informoval šéf Řídící úřadovny gestapa Praha K.H.Franka o průběhu likvidace odbojové organizace Národní odboj - Jitřenka vedené št.kpt. Albínem Sládkem, která se mimo jiné připravovala na poskytnutí úkrytu očekávanému paravýsadku z Anglie.
K.H.Frank se přímo účastnil i výslechů odbojářů, kteří byly z královéhradeckého gestapa předáni referentům příslušného referátu Řídící úřadovny gestapa Praha.
K.H.Frank měl větší povědomí o činnosti odbojové organizace Národní odboj - Jitřenka, o jejich čelních představitelích, než tito historici a badatelé ...
Nejednotnost v uvádění faktických údajů v jednotlivých medailoncích.
● uvádějí li, že daná osobnost byla odsouzena například Lidovým soudem v Drážďanech, nemohu u jiné osobnosti uvést, že byla odsouzena u Lidového soudu bez uvedení místní příslušnosti tohoto soudu, když tato místní příslušnost je známa...
Autoři kladli malý důraz na:
● poukázání na souvislosti mezi jednotlivými osobnostmi uvedenými v této publikaci
● kritiku fakty a prameny u některých skutečností - viz. nerespektování celé řady důkazů, včetně výpovědi gestapáka Liebla před MLS v Hradci Králové, kde se vyjádřil k případu Josefa Dubce a činnosti konfidenta Farského atd. - více na straně - Konfident gestapa Vladimír Farský - Karel.
● vysvětlení některých skutečností, které uvádí v některých medailoncích osobností, o kterých v publikaci píší - například seznamy SD, ani v náznaku se nezminují o tom proč a kdy byly tyto seznamy sestaveny a předány gestapu, o těchto seznamech vypovídal před MLSv Hradci Králové gestapák Hardke, s tou částí výpovědi, která je věnovaná seznamům SD se můžete seznámit na jedné ze stránek těchto webovek - Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938 - 1945 - Josef Juza a Radovan Dražan - nadpis - K fungování nacistické justice se měli možnost po válce vyjádřit i samotní gestapáci
 |
 |
