Padesátá a šedesátá léta minulého století
  ( Nástup a upevňování totalitní moci )

Mnozí příslušníci nekomunistického odboje, kteří přežili nacistické káznice a koncentrační tábory, perzekuováni ve jménu "lidově demokratického zřízení", které není ničím jiným než komunistickou totalitou stalinského typu. Totalitou, kterou zde po převratu 25. února 1948 nastolila KSČ. 

Vlastenci, kteří se účastnili II. odboje v řadách odbojových organizací, které komunisti označili za proburžoazní odboj, ctí demokracii a své odhodlání bojovat proti jakékoliv totalitě jednoznačně ukázali v boji proti nacismu.

Komunisté vědí, že jsou velkými odpůrci jejich plánů, které v duchu Stalinových představ o uspořádání ve střední Evropě chtějí komunisté uskutečnit. 

Tito stateční lidé nejsou nepřáteli demokratického zřízení, proto se nehodlají smířit s diktaturou totalitního typu, kterou do jejich vlasti instaluje KSČ. Nehodlají se smířit s diktaturou, proti jedné z jejích mutací aktivně bojovali v letech 1939 až 1945. S diktaturou, která nemá s demokracií a demokratickým zřízením nic společného.

Jakým nebezpečím pro demokracii KSČ je, si uvědomují představitelé Obrany národa i odbojáři ze št. kpt. Albínem Sládkem budované odbojové organizace Národní odboj v severovýchodních Čechách, jejíž přeživší členové se po válce sdružili do organizace Domácí odboj 1939 - 1945 severovýchodních Čech - "Jitřenka".

V kurýrní zprávě z 21. února 1941, kterou odeslal plk. Josef Churavý gen Sergěji Ingrovi jsou uvedeny programové představy ÚVOD o poválečném uspořádání republiky :
 
" ...

3) nelze čekat na Váš návrat z Londýna, a proto nutno ihned učinit potřebná opatření, jež by zamezila komunistům nebo jiným nežádoucím živlům (beranovcům) využít Vaší nepřítomnosti, uchvátit moc, zavést národ proti jeho vůli do krajního směru levého nebo pravého.

... "

(Zdroj: Obrana národa v dokumentech 1939 - 1942, str. 176 - 182)
Št. kpt. Albán Sládek připravoval členy odbojové organizace Národní odboj - Jitřenka i na plnění tohoto úkolu.
V obžalovacím spisu 13 J 167/44, z 25. června 1944, proti Václavu Kašparovi, Waltru Tešařovi, Oldřichu Žákovi, Josefu Lebedovi a Bohuslavu Kašparovi, je  na str. 6 uvedeno:

Překlad:
 

"V létě 1942 se obviněný Lebeda setkal s jemu dosud neznámým ševcem Šrůtkem z Dobrušky. Šrůtek informoval Lebedu o existenci organizace, která připravuje převzetí moci po revoluci a zeptal se ho, jestli by byl ochoten spolupracovat. Obviněný Lebeda vyjádřil souhlas. Pak Šrůtek vysvětlil, že hlavou organizace je bývalý důstojník, který ji vede pod krycím jménem Strejček, a že předpokládá, že ho tu s pokyny uvidí. Šrůtek s Lebedou se spolu setkali několikrát. Při jejich politických rozhovorech byl Šrůtek jednou pro národní, jindy zase pro komunistickou orientaci odbojové organizace.

Čtyři týdny po prvním setkání Šrůtka a Lebedy se objevil Sládek, který také před obviněným Tesařem, Žákem a Lebedou vystupoval pod přezdívkou Strejček, řekl jim, že ještě před očekávanou revolucí v Protektorátu převezme moc a úřady organizace, kterou vytváří, aby se zabránilo komunistům přijít k moci. ... "

Št. kpt. Albín Sládek nejen tuto tezi, která vzniká z diskuse čelných představitelů Obrany národa s vojenskámi představiteli exilové vlády v Londýně uplatňuje při budování Národního odboje - Jitřenka, ktrá svojí činností vytváří podmínky i pro splnění tohoto úkolu.
StB měla v padesátých letech minulého století přístup nejenom k tomuto spisu.
S tímto spisem pracoval například i MLS v Hradci Králové v roce 1947, který přezkoumával rozsudek nacistického soudu, který se opíral o výše uvedenou obžalobu.
Ve svém rozhodnutí MLS v Hradci Králové konstatoval, že rozsudek Lidového soudu v Berlíně, ve věci obžaloby 13 J 167/44, z 25. června 1944 proti Václavu Kašparovi, Waltru Tešařovi, Oldřichu Žákovi, Josefu Lebedovi a Bohuslavu Kašparovi, se v plném rozsahu ruší.
         
● Pan Tomáš Kašpar v publikaci  "Výkřik ze zapomnění" uvádí:
   

"81) Archiv pobočky Svazu politických vězňů v Dobrušce, Božena Čtvrtečková - Tragédie na Dolech 25.3.1943:

....

Sládkova dcera šla po válce studovat na dětskou lékařku a jeho syn do důstojnické školy. Po roce 1948 byl npor. Sládek prohlášen za fašistu, jeho dcera musela odejít ze studií s syn byl vyloučen z vojenské školy.Dcera šla pracovat do továrny a po čase, na doporučení závodu, se znovu na školu dostala, je dětskou lékařskou, syn se už na vojenskou školu nedostal."

Jedná se o svědectví Boženy Čtvrtečkové, kronikářky obce Bystré - Doly, snachy Anny Čtvrtečkové ..."

    (Tomáš Kašpar - Výkřik ze zapomnění, str 162)
 
 

Dále v publikaci Výkřik ze zapomněná pan Tomáš kařpar poukazuje na skutečnosti, které vylývaji ze studia materiálů, které vznikly z činnosti vojenské kontrarozvědky (VKR) a státní bezpečnosti (StB) proti pplk. Josefu Munzarovi pan Tomáš Kašpar dokládá, že vojenská kontrarozvědka měla pokyny od KSČ k likvidaci prvorepublikových důstojníků, mezi které patřil i pplk. Josef Munzar, který byl za svoji činnost v odbojové organizaci Obrana národa a ve skupině por. Františka Munzara, jeho bratra, gestapem zatčen a po uvalení ochranné vazby odsunut do koncentračního tábora Flossenbürg.

Na pplk. Josefa Munzara bylo nasazeno několik komunistických agentů, kteří hlídali každý jeho krok. Desítkami přísně tajných svodek a protokolů, které jsou obsahem čtyř obsáhlých kartonů, se mu snažili dokázat protistátní činnost.

Pplk. Josef Munzar byl státní bezpečností zatčen 23. března 1955. Byl vyslýchán standardním způsobem, jakým StB vyslýchala své oběti. Pod jak psychickým tak i fyzickým nátlakem a pohrůžkami zabitím podepsal pplk. Josef Munzar několik desítek protokolů, na základě nichž byl obžalován a  Nejvyšším soudem Vojenského kolegia odsouzen na 25 let žaláře.

V komunistických lágrech strávil pan pplk. Josef Munzar osm let.

Na základě zákona 119/1990 Sb. byl pan pplk. Josef Munzar plně rehabilitován.
   

V této souvislosti je nutné poukázat i na skutečnost, že od podzimu 1942 až téměř do jara 1943 rozpracovávají odbojovou skupinu por. Františka Munzara, která je součástí odbojové organizace Obrana národa a jejímž členem je i por . Josef Munzar, konfidenti gestapa - Bohumil Seibert a Josef Veselý.

Po válce pracuje konfident gestapa Bohumil Seibert pro StB a konfident gestapa Josef Veselý je funkcionářem KSČ.
● Paní PhDr. Růžena Hlušičková, CSc v publikaci - "Josef Kulhánek (1897 - 1967) Legionář a odbojář", na straně 58 uvádí:
   

" ... Začátkem 50. let si Kulhánkovi vzali na vychování chlapce. Chlapec byl sirotkem, narodil se v roce 1937 v Polsku a jmenoval se Jan Raich. Vlastní děti Kulhánkovi neměli a chtěli poskytnout domov potřebnému dítěti. Podle některých svědectví chtěli hocha adoptovat, řízení však narazilo na nevůli úřadů, pro něž nebyl Kulhánek dost "spolehlivý člověk a vychovatel". Inu byl přece legionář, příslušník nekomunistického odboje, který v poválečné době, zvláště po roce 1948, vlastně neexistoval a navíc občan národně - socialisticky orientován. Však se také nedočkal žádného ocenění za své hrdinství a oběť, kterou přinesl v boji za naší státní a národní svobodu.

Žádný úřad však nemohl změnit skutečnost, že Jan Raich byl u svých pěstounů až do svého odchodu na vojnu a dodnes na ně vřele vzpomíná. ..."
         
         
 

Svaz protifašistických bojovníků
    ( SPB )
  Vzniká v roce 1951 sloučením Svazu osvobozených politických vězňů a pozůstalých (SOPVP), Svazu národní revoluce (SNR), Československé obce legionářské (ČsOL) a Svazu partyzánů.
   
V padesátých a šedesátých letech jsou z řad SPB v souladu s politikou KSČ vylučováni hrdinové, kteří bojovali za naši svobodu a mezi vylučovanými jsou i osobnosti - čestní členové, kteří za naši svobodu obětovali svůj život.
Mnohé z těchto vylučovaných osobností se provinily tím, že bojovaly na špatné straně odboje, byly spjaty s nekomunistickým odbojem, s armádou, která přišla do vlasti ze špatné světové strany - ze západu.
Vylučováni, ale byli z SPB i odbojáři, kteří byli spjati s odbojem KSČ a nebo přišli do vlasti se Svobodovou armádou ...
   
   

Sedmdesátá a osmdesátá léta minulého století
  ( Normalizace a pokračování normalizačního procesu)

V sedmdesátých letech minulého století, v atmosféře nehorázné servility k názorům hlásaným z Moskvy, z politbyra Komunistické strany Sovětského svazu řízeného Brežněvem, vůdčí osobností sil, které vojenským vpádem 21. srpna 1968 a následnou okupací naší vlasti potlačily reformní dění v našem státě, v naší společností, vytváří oficiálně hlásané ideologii poplatní "historici" a "badatelé" na základě skutečných dějinných událostí spoustu stupidních legend. 

Jednou z nich je v roce 1978 Brandejsem publikovaná legenda - "Oběti z petrovické hájenky!"

O čem byl tento ideologický pohled, to Vám ukáže ve svých tezích sám soudruh Dr. Gustáv Husák, generální tajemník strany, která to se všemi občany ČSSR v podstatě myslela dobře, jen ne vždy se to soudruhům komunistům povedlo.

 
V roce 1969 se Dr. Gustáv Husák stává čelním Ústředního výboru KSČ (ÚV KSČ).
● Ve svém projevu na ÚV KSČ 25.6.1970 Dr. Gjustáv Husák mimo jiné tvrdí:
    „ ... Dnes u nás prakticky žádná cenzura neexistuje. Vycházíme ze zásady, že šéfredaktor je rozhodující osobou, odpovídající za obsah novin a časopisů…“
  Dr. Gustáv Husák zde mluví o autocenzuře a sám je také vzorem pro všechny straně poplatné autocenzory, což dokazuje u druhého vydání svého "Svedectva o Slovenskom národnom povstaní", které vyšlo v roce 1974, které není žádným svědectvím, ale legendou o tom, jak Husák a jeho komunistická strana byla hybnou silou Slovenského národního povstání ...
       
  Dr. Gustáv Husák a jeho normalizačním křídlem vedená a ovládaná všemocná strana všem jasně ukazuje, jak se mají presentovat fakta, jak má věda, včetně vědních oborů, které se zabývají moderními dějinami, kultura a školství působit ve prospěch socialismu, jak se má správně ideologicky provádět autocenzura, vlastně lhát!
    V této souvislosti Dr. G. Husák uvádí:
     

„ ... Pomlouvají nás, že utlačujeme vědu a kulturu. Jde přirozeně o podvodnou argumentaci... Naopak, chceme ji velkoryse podporovat, ovšem když bude působit ve prospěch socialismu. Přistupovali jsme k této oblasti s trpělivostí a citlivostí, s výjimkou agresivních pravičáků. Dali jsme umělcům a vědcům dosti času, aby věci pochopili, aby se zorientovali...“ 

(G. Husák 10.12.70)
     

„... Život vyžaduje připravovat i některá opatření k potřebným změnám ve školské soustavě... zvláštní pozornost musíme věnovat předmětům, které bezprostředně ovlivňují socialistické uvědomění žáků, jejich přístup k politice strany a jejich zvládání základů našeho světového názoru. Tento úsek se v minulosti velmi podcenil...“  

( G. Husák 25.5.1971)
       
● V květnu 1971 je Dr. Gustáv Husák zvolen prvním tajemníkem KSČ a ještě v tomtéž roce je schválen na post generálního tajemníka KSČ.
    Laureát Ceny Ferdinanda Peroutky - Jiří Ješ - komentátor a moderátor Radiofóra, pak i českého vysílání Rádia Svobodná Evropa a autor řady pravidelných relací na stanici Praha Českého rozhlasu v této souvislosti uvádí:
     

„ ... Ani nejčernější pesimismus si nedovedl představit hloubku mravního úpadku, nastoleného vládou Gustáva Husáka. Oč vlastenečtější a poctivější byla taková protektorátní vláda generála Eliáše ve vztahu k nacistům ve srovnání s devótní oddaností normalizátorů Sovětskému svazu...“  

(Jiří Ješ, 1996 - .... hovoří Jiří Ješ  Rozhlasové komentáře 1992 - 1997 )
       
● V roce 1972 vzniká metodický pokyn, který definuje, co je to tiskovina se závadným politicko-ideologivkým obsahem.
   

„... Za tiskoviny se závadným politicko-ideovým obsahem se považují...všechny druhy revizionistické a pravicově oportunistické literatury, díla obsahující a propagující kapitalistický řád, předmnichovskou republiku a různé buržoazní politické a filozofické směry..., díla T.G.Masaryka a E.Beneše a ostatních buržoazních politiků...“ 

 (z Pokynů k prověrce knihovních fondů knihoven jednotné soustavy ČSR, 17.6.1972)
       
  I v této souvislosti pan Zdeněk Hübner v textu "Gustáv Husák" uvádí:
    V roce 1972 byl zásahem vedení KSČ u nás znemožněn dotisk prvního dílu pamětí prezidenta (!) Ludvíka Svobody. Gustáv Husák mu písemně sdělil závažné námitky k řadě politických a ideových názorů, v memoárech citovaných. V rozporu se stanovisky KSČ měly být např. pasáže o legiích, o Zakarpatské Ukrajině, o smlouvě Sovětského svazu s Hitlerem, o německé dělnické třídě atd.
      „Vážený soudruhu Svobodo... Mezi členy naší strany rostou okolo Tvé knihy rozpaky, nejasnosti i kritika. Jak je Ti jistě známo, západní propaganda soustavně zneužívá rozdílných názorů z Tvé knihy proti stanovisku KSČ v propagandě proti našemu státu... Proto doporučuji, aby se nepospíchalo s přepracováním prvního dílu Tvých vzpomínek, a zejména publikací opraveného vydání (= šlo do stoupy) ...a aby se nepospíchalo příliš také s vydáváním dalšího dílu (= už nikdy nevyšel)...“
       
● V roce 1974 vyšlo druhé, díky Husákově autocenzuře, o které mluvil například v projevu na ÚV KSČ 25.6.1970, výrazně přepracované vydání "Svedectva o Slovenskom národnom povstaní".
    Historik Ústavu politických vied SAV Dr. Josef Jablonický v souvislosti s touto publikací pro periodikum Knižná ruvue 2008/18 uvádí:
     

"... Husákovo Svedectvo o SNP (1964) predstavovalo svojrázny spôsob jeho subjektívneho pohľadu na deformácie výkladu Povstania. Svedectvo o SNP som mal možnosť čítať ešte v rukopise. S Husákom som nemal osobné spory, ale mali sme rozdielne názory a hodnotenia historických udalostí. Husák vo svojom Svedectve napísal, že Komunistická strana Slovenska Povstanie inšpirovala, pripravovala a viedla. Vo svojej knihe vybudoval tézu o vedúcej úlohe komunistickej strany v SNP, neobjektívne zobrazil občiansky odboj, povstaleckú armádu a napokon aj partizánov. Počas normalizácie potom dvorná historiografia tieto Husákove tézy nekriticky prebrala a vybudovala na nich superlegendu. ..."

( LITERÁRNE INFORMAČNÉ CENTRUM )
       
V osmdesátých letech dochází k upevňování pozic, které byly KSČ získány díky normalizačnímu procesu.
Jak zrůdné bylo vymývání mozků, ke kterému se propůjčili mnozí pedagogové, historici, badatelé a co to znamená pro budoucnost je zřejmé například z Pověsti o Mirku Říčařovi, kterou se žáky základní školy v Třebechovicích pod Orebem v roce 2010 sepsaly Olga Janebová a Monika Malá.
Nejen že pracovnice Heldovy městské knihovny, včetně její ředitelky, nevědí, jaký je rozdíl mezi prezentováním historických faktů a pověstí:
 

" Pověst, p v. každé vyprávění události skutečné i smyšlené, pozd. prostonár. vypravování se skutečným hist., ale i podivuhodným základem ..."

( Masarykův slovník naučný, 5 N - Q, str. 926 )
Ale tyto "badatelky" jdou v dehonestaci vlastenců, kteří za svobodu naší vlasti položili své životy o právem byli za své hrdinství oceněni prezidentem Edvardem Benešem, který panu Václavu Kašparovi a panu Miroslavu Říčařovi za jejich činnost v odboji udělil Československý válečný kříž - 1939 , ještě dále než s normalizací spjatí pedagogové, historici, badatelé ...
       

 

Československý svaz protifašistických bojovníků
    ( ČSSPB )
 
V roce 1969 čtvrtý sjezd SPB v roce 1969 je ustanovujícím kongresem pro vznik (ČSSPB), který měl pod vedením KSČ a ve spolupráci se všemi organizacemi Národní fronty měl bojovat za socialismus a mír, popularizovat revoluční tradice protifašistického a národně osvobozeneckého zápasu československého lidu, přispívat k výchově mladé generace k socialistickému vlastenectví a internacionalismu a rozvíjet historicko-dokumentační činnost.
ČSSPB je součástí Národní fronty a tak jako pro všechny strany a organizace sdružené do Národní fronty jsou pro ni závazná usnesení a ustanovení sjezdů KSČ a orgánů KSČ
  ČSSPB je koordinační platformou pro práci dvou národních svazů:
   

Českého svazu protifašistických bojovníků ( ČSPB )

Slovenského zväzu protifašistických bojovníkov ( SZPB )

 

Český svaz protifašistických bojovníků
    ( ČSPB )
 

V období normalizace se v intencích KSČ výrazně podíli na diskreditaci nekomunistického odboje, nejde již o diskreditaci jednotlivců, ale o diskreditaci celých odbojových organizací.

V roce 1973 je znovu přezkoumávána naopříklad činnost Obrany národa. Na tomto přezkumu se výrazně podílí jak představitelé ČSPB, tak i členská základna ČSPB. Na základě tohoto přezkumu je Obrana národa vyňata ze seznamu organizací, které se podílely na "demokratickém" protifašistickém odboji. Pro členy této odbojové organizace to znamená, že jejich osvědčení o odbojové činnosti, které jim bylo vydáno v souladu se Zákonem 225/1946 Sb., je rázem bezplatné ...

V intencích Dr. Gustáva Husáka a jím vedené KSČ vytváří ČSPB podmínky pro lživý výklad historických událostí, k čemuž využívá i historicko-dokumentační činnoast:
   

V roce 1978 je publikován spisek J. Brandejse - "Oběti z petrovické hájenky" ( 1978 ) - ev.č, 83, který je uložen u OV ČSBS Rychnov nad Kněžnou jako písemná práce - svědectví.

V tomto spisku je kromě spousty nehorázných lží uveřejněn i falzifikát posledního dopisu mého dědečka, pana Václava Kašpara, který můj děda psal nekolik málo hodin před svojí popravou.

Já jsem se poprvé setkal s touto legendou v ústním podání Brandejse v roce 1973, kdy ji vykládal žákům týnišťské devítiletky na palouku, kousek od hájovny, odkud gestapáci odvlekli moji babičku, mého dědečka a prastrýce.

Mne tam dovedla se skupinou žáků třetích tříd učitelka, spolužačka mé maminky z týnišťské měšťanské školy.

Z Brandejsova výkladu jsem nabyl dojmu, že můj děda podle něj musel být komunista nebo minimálně stoupenec komunistických ideí ...
  Obdobné texty byly vydávány i periodiku ČSBS - "Hlas revoluce".

V roce 1984 je v "Hlasu revoluce", v rubrice - "Z galerie statečných", publikován text Jana Brunclíka - Albín Sládek. 

Jan Brunclík zde v rozporu s tím, co o pohledu št. kpt. Albína Sládka na komunisty a KSČ dokládají jak pamětníci, tak i protokoly vzniklé z činnosti úředníků Řídící úřadovny gestapa Praha a úředníků Venkovské služebny gestapa Hradec Králové, co dokládají i historická fakta tvrdí:
   
"... Pro úzký kontakt s Formánkem a Říčařem může být Sládek, ač nestraník, považován za jakéhosi vojenského poradce krajského vedení strany."
  Jan Brunclík nám zde předkládá text, který vychází jak z Husákova pojetí autocenzury tak i s Brunclíkova ideologicky zdeformonaného pohledu na historická fakta.
Stejnš tak, jak  G. Husák v legendě o Slovenském národním povstání, která vychází v roce 1974 pod názvem "Svedectvo o Slovenskom národnom povstaní", ukazuje, že v SNP vlastně byl jen on sám a jeho KSS, se nám Jan Brunclík snaží tvrdit, že 22. února 1943 přijel do Hradce Králové komisař Winkler z referátu II BM - České pravicové hnutí odporu, nekomunistický odoj Řídící úřadovny gestapa Praha zatknout pčedstavitele ilegální KSČ královéhradeckého kraje pana Josefa Formánka, když činnost ilegální KSČ má v gesci referát II A Řídící úřadovny gestapa Praha ...
Brunclík v duchu pohledu vládnoucí strany, který plně přijal, více než v tomto článku bagatelizuje význam št. kpt. Albínem Sládkem vedené odbojové organizace Národní odboj - Jitřenka.
V roce 2013 vychází publikace "Vy padlí ... Vám budiž věčná čest a sláva!", které je Brunclík spoluautorem. Jan Brunclík dal této publikaci do vínku danajský dar, který je dán stále stejně ideologicky pokřiveným pohledem na historická fakta, kdy prokazatelně i před svými kolegy, spoluautory některá důležitá fakta zatajoval a tím jejich společné dílo velmi znehodnotil!
     
     

PObdobí po roce 1989
   
Nejenom "historici" a "badatelé", kteří v padesátých až osmdesátých letech přijali roli metres totalitní ideologie, s níž se postupem času sžili natolik, že se stala jejich osobnostním rysem, který jim ani dnes nedovolí vidět události objektivně a tak dále vytváří stupidní legendy plné lží a urážlivých nesmyslů. 
Tak i Český svaz bojovníků za svobodu ( ČSBS ) není schopen sebereflexe a stále si sebou nese ideologií KSČ pokřivený pohled nejen na nekomunistický odboj proti nacistům a Jan Brunclík byl jedním z jeho představitelů na platformě královéhradeckého kraje.
 

 

Český svaz bojovníků za svobodu
    ( ČSBS )
 
Český svaz bojovníků za svobodu (ČSBS) je právně a historicky nástupnickou organizací Českého svazu protifašistických bojovníků (ČSPB). 
Tato organizace vznikla v roce 1990 přejmenováním Českého svazu protifašistických bojovníků (ČSPB)  na Český svaz bojovníků za svobodu (ČSBS)
 

STANOVY ČESKÉHO SVAZU BOJOVNÍKŮ ZA SVOBODU (ČSBS)
   

Hlava II.

Posláním Svazu je:

3. Usilovat, aby dějiny národního odboje za svobodu byly pravdivě zpracovány a aby byl objektivně hodnocen jejich význam pro současné i budoucí generace.

4. Seznamovat veřejnost, zejména mládež, s historií  a odkazem národního boje za svobodu vydáváním publikací, svazového periodika, přednáškami, besedami a ...

7. Zdůrazňovat jednotu domácího a zahraničního odboje, posilovat vlastenecké uvědomění  národního společenství. Vystupovat proti snahám podrývat základy naší státnosti a proti zkreslujícímu výkladu našich dějin.
  Stanovy jsou jedna věc, jejich dodržování je věcí druhou.
Pro čelné představitele ÚV ČSBS jsou stanovy jen kusem popsaného papíru, které pro ně nejsou závazné. Ale mít je musí, ukládá jim to platná legislativa, no a tak je mají.
  V souladu s Hlavou II., článkem 3. se od roku 2003 snažím přimnět řelní představitele ÚV ČSBS, aby ke spisku uloženému u OV ČSBS Rychnov nad Kněžnou - J. Brandejs - "Oběti z petrovické hájenky", ( 1978 ) - ev.č, 83, v němž je uveřejněn falzifikát posledního dopisu mého dědečka, pana Václava Kašpara, který můj děda psal nedlouho před svojí popravou, ke spisku, z něhož například čerpali informace autoři publikace "Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938 - 1945" , jejíž je ČSBS jak recenzentem, tak i jedním z vydavatelů, byly přiloženy pro badatele, ale i čtenáře tohoto spisku, velmi důležité informace, které mají značnou vypovídací schopnost o hodnověrnosti autora tohoto spisku a o údajích v tomto spisku uvedených.
  V březnu 2012 jsem napsal otevřený dopis předsedovi OV ČSBS v Hradci Králové, panu Luboši Grohovi, v domnění, že reaguji na jeho projev ke členům ČSBS. Pan Luboš Groh mne upozornil, že reaguji na projev předsedy ÚV ČSBS pana plk. v. v. Ing. Jaroslava Vodičky a informoval mne, že tento dopis přeposlal předsedovi ÚV ČSBS panu plk. v. v. Ing. Jaroslavu Vodičkovi.
V březnu 2012 se zdálo, že jsem s představiteli Ústředního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu  našel, v případě spisku J. Brandejse, schůdné řešení.
Bylo to opravdu jen zdání!
     
     

►  I. etapa snahy o nápravu nehorázností uveřejněných ve spisku Oběti z petrovické hájenky; J. Brandejs

Od 1. ledna 2016 není PhDr. Jana Časnochová tiskovou mluvčí  ÚV ČSBS.

Novým tiskovým mluvčím ÚV ČSBS je spisovatel MgA. Vladislav Kučík. 

Tato změna na tak důležitém postu, kde se vytváří a prezentuje obraz ČSBS a její činnosti, mne přivedla k myšlence, že prosazení mých cílů, které definuji v dopisu z 18.3.2012, který jsem odeslal PhDr. Janě Časnochové - Vrzalové, bude jistě bez problémů průchozí.

 

10. března 2016 mi předseda ÚV ČSBS plk. v.v. Ing. Jaroslav Vodička odesílá prostřednictvím svého sekretariáru přípis, který publikuji níže. 

Při čtení přípisu předsedy ÚV ČSBS plk. v.v. Ing. Jaroslava Vodičky, mi v mysli vytanula otázka, kterou v závěru článku - " I šašek by měl znát jisté hranice, aneb Také my zápasíme o charakter naší společnosti " položila jeho autorka -  do 31. prosince 2015 tisková mluvčí ÚV ČSBS - PhDr. Jana Časnochová - Vrzalová:

"Otázka na závěr: proč to, co dokážou například v Itálii, u nás není možné? Proč u nás politici při různých pietách zdůrazňují potřebu zachování historické paměti národa a skutek utek? Proč…?

Jana Vrzalová

autorka je předsedkyní Klubu autorů literatury faktu"

Já, na základě své mnohaleté zkušenosti s ÚV ČSBS dodávám - 

"K čemu je svaz, který na jednu stranu prostřednictvím svých představitelů, včetně plk. v.v. Ing, Jaroslava Vodičky, všechny přesvědčuje o tom, jak je důležitá potřeba zachování historické paměti národa a skutek utek?" 

 

Myslím, že na tuto otázku by nám v dalším blogu mohla zasvědceně odpovědět třeba i bývalá mluvčí ÚV ČSBS PhDr. Jana Časnochová - Vrzalová, předsedkyně Klubu autorů literatury faktu a laureátka Ceny Český patriot pro rok 2013 v kategorie: Publicistická činnost!

 

Po třinácti letech obstrukcí ze strany představitelů ÚV ČSBS mi píše předseda!

► Dopis předsedy ÚV ČSBS plk. V.V, Ing. Jaroslava Vodičky:

K tvrzením v polích 1. - 3. se vyjadřuji na stránce - Dopis předsedy ÚV ČSBS plk. v.v. Ing. Jaroslava Vodičky z 8. března 2016

 

Dne  21. června 2016 přijímají bratři a sestry, delegáti a delegátky zastupující členskou základnu ČSBS pod vedením staronového předsedy, soudruha, bratra plk. v.v. Ing. Jaroslava Vodičky na X. sjezdu ČSBS rezoluci z níž cituji:

„Rezoluce X. sjezdu ČSBS

Český svaz bojovníků za svobodu sdružuje dosud žijící aktivní bojovníky, kteří v letech druhé světové války nasazovali životy za svobodu vlasti a občany, kteří ctí odkaz bojovníků za svobodu a pokračují v jeho zachování a prosazování. My, členové svazu, kteří pokračujeme v tradici našich bojovníků, budeme v zájmu našich občanů i nadále prosazovat humanitní tradice zakladatelů našeho státu, suverenitu, sociální vymoženosti, a prosperitu České republiky. Podporujeme a vyžadujeme pravdivou interpretaci dějin, jakož i objektivní a věrohodné zpravodajství veřejnoprávních médií, zásadně odsuzujeme jakékoliv ideologické a svévolné překrucování faktů v politickém nebo v jakémkoliv partikulárním zájmu.

…..“

( Zdroj: Český svaz bojovníků za svobodu )

 

Sami si udělejte obrázek o tom, co tito bratři a sestry prosazují a koho zastupují a v jakých tradicích pokračují.

Nevím, jestli Vodičkovi, Kulfánkovi, Grohovi a nejen jim někdy dojde, že zakladatelé našeho státu a ani prezidenti, kteří položili základy naší státnosti, naší suverenity na základech humanismu - T. G. Masaryk a Edvard Beneš, nebyli stoupenci komunistických ideálů!

Ono jim možná ještě nedošlo, že Pokyny k prověřování knihovních fondů knihoven jednotné soustavy ČSR ze 17.6.1972, již dávno pro jejich spolek a tím i pro ně, nejsou závazné, že pokud platí, tak jen díky tomu, že to takoví Vodičkové, Kulfánkové, Grogové chtějí a svojí činností prosazují. No a tak v rámci jimi přijatých zásad autocenzury, které vychází z výše uvedených tezí šéfa normalizátorů Dr. G.Husáka, stále uplatňují a naplňují a vehementně prosazují minimálně tezi, že:

„Za tiskoviny se závadným politicko-ideovým obsahem se považují...všechny druhy revizionistické a pravicově oportunistické literatury, díla obsahující a propagující kapitalistický řád, předmnichovskou republiku a různé buržoazní politické a filozofické směry..., díla T.G.Masaryka a E.Beneše a ostatních buržoazních politiků...“ 

 (z Pokynů k prověrce knihovních fondů knihoven jednotné soustavy ČSR, 17.6.1972)


 

► To co dokládám výše shrnul Mgr. Tomáš Richter v předmluvě své diplomové práce:
    „ … Význam ON v rámci domácího odboje byl vědeckou obcí zrevidován po r. 1989, kdy byl znovu obnoven zájem o činnost této významné odbojové skupiny. Komunistická historiografie byla totiž v případě hodnocení zásluh ON pochopitelně velice neobjektivní; je třeba si uvědomit, že tato vojensky hierarchizovaná organizace sice bojovala proti fašistickému režimu, ale současně byla i ve své podstatě vymezená i vůči komunismu. …“
    (Tomáš Richter: Činnost Obrany národa ve východních Čechách v době nacistické okupace; Předmluva str.1; Pardubice 2010; magisterská diplomová práce)
  Jak dokládám na příkladu Jana Brunclíka, předsedy ZO ČSBS č.2 Hradec Králové, předsedy historicko-dokumentačního odboru a odborného konzultanta OV ČSBS Hradec Králové, ne všichni badatelé a historici po roce 1989 dokázali překročit svůj stín, ne všichni badatelé a historici zrevidovali svůj pohled na Obranu národa po roce 1989!
     

 

 


 

 

Kontakt