Aby se nezapomnělo ... |
||
|
Autor: |
PhDr. Václav Sádlo |
|
| Vydal: | Regionální muzeum Náchod | |
Co mne na této publikaci velmi zarazilo, jsou například níže uvedená tvrzení, ktErá v této publikaci její autor - PhDr. Václav Sádlo, uveřejnil:
| ● | str. 145, Kohl, Hynek | |||||
| ●
|
"... Skupin jako hronovská bylo na Albína Sládka napojeno víc. Jenom v našem regionu se ještě jednalo o skupiny náchodskou (viz Walter Tesař) a z Babí (viz Emil Belda starší). Navíc se někteří členové těchto skupin navzájem znali, čímž porušovali základní zákony konspirace. ..." ( str. 150 ) |
|||||
Okresní vojenské velitelství Obrany národa v Náchodě je ustanoveno na podzim 1939 a velitelem OVV Náchod je vybrán po konzultacích s plk. Petrem Novákem a rtm O. Jelínkam učitel Josef Mánka, který byl při razii gestapa proti ON v severovýchodních Čechách zatčen, ale pro nedostatek důkazů nedlouho po svém zatčení propuštěn. Št. kpt. Albínu Sládkovi se od února roku 1940 do února 1943 povedlo reorganizovat Obranu národa (ON) v oblasti působnosti Krajského vojenského velitelství Obrany národa Hradec Králové (KVV ON) v odbojovou organizaci Národní odboj - Jitřenka. Mezi blízké spolupracovníky št. kpt. Albína Sládka patří mjr. Josef Matohlína, mjr. letectva Václav Snítil, št.rtm. letectba Bohuslav Kašpar, železničář Bohumil Říčař, psn Hynek Jirouš, hajný Václav Kašpar, paní Žofie Šnajdrová - Jitřehka, paní Anna Slezáková - Inka ... |
||||||
| V souvislosti s rozsáhými zatýkacími akcemi gestapa, které probíhaly od listopadu 1939 do konce února 1940 a které značně poničily strukturu KVV ON Hradec Králové a jemu podřízených jednotek a velitelství odchází plk. Petr Novák, št.kpt. Albín Sládek, mjr. Josef Matohlína, mjr. Jan Petera, Rudolf Zíb do ilegality. Gestapo při těchto akcích zatýká na 130 člrnů ON v severovýchodních Čechách - vyšších a nižších důstojníků, praporčíků, poddůstojníků, vojínů i nevojáků. Mjr. letectva Václav Snítil. přebírá od Rudolfa Zíba velení nad Národním odbojem ihned za spolupráce s mjr. Josefem Matohlínou a št.kpt. Albínem Sládkem začíná obnovovat strukturu ON v severovýchodních Čechách. Jako základ pro reorganizaci jednotek ON využívají Národní odboj - Jitřenka. Již na jaře 1940 je znovu obnovena činnost ON v Náchodě, kde se mjr. Josef Matohlína a po té i št.kpt. Albín Sládek dohodli na spolupráci a vytvoření odbojevé skupiny se záložním důstojníkem Walterem Tesařem a Oldřichem Žákem. Od Waltra Tesaře dostává mjr. Matohlína typ na sterosti Babí Josefa Bernarda, který v Babí zakládá odbojovou skupimu. Odbojová skupina vzniká i v Hronově. V květnu 1940 se št.kpt. Albín Sládek přesouvá do Prahy, odkud z rozhodnutí Zemského velení Obrany národa má stejně jako plk. Zdeněk Novák odejít do zahraničí a posílit důstojnický sbor v zahraničí budovaného československého vojska. Plk. Zdeněk Novák odchází do Anglie. Št. kpt. Albín Sládek ne. V září 1940 je št. kpt. Albín Sládek pověřen Zemským velitelem Obrany národa Oblast Čechy - gen. Václavem Šárou, aby velel Obraně národa v oblasti severovýchodních Čech, v oblasti dřívějšího působení KVV ON Hradec Králové a aby zde provedl reorganizaci jednotek, které byly gestapem od listopadu 1939 do února 1940  značně poškozeny. Reorganizované odbojové skupiny - jednotky, jsou začleňovány již od začátku března 1940 do struktury odbojové organizace Národní odboj - Jitřenka, jejíž velícím důstojníkem se z rozhodnutí Zemského vojenského velitalství pro oblast Čechy stáva v září 1940 št. kpt. Albín Sládek.Odbojová organizece Národní odboj - Jitřenka je začleňěna do struktury Velitelství ON oblasti východních Čech - Brigáda Václavík, jejímž velitelem je gen. František Bláha. |
||||||
|
Št. kpt. Albínu Sládkovi se daří úkol, který dostal od zemského velitele obrany národa gen. Václava Šáry, úspěšně plnit, což dokládá i PhDr. Václav Sádlo v publikaci "Aby se nezapomnělo ...". |
||||||
|
Do začátku roku 1943 se podařilo št. kpt. Albínu Sládkovi začlenit do Národního odboje -Jitřenka odbojové skupiny minimálně z Královéhradecka, z oblasti Jaroměře, Náchodska, Broumovska, Nového města nad Metují, Dobrušťska, Opočenska, Týnišťska, Rychnovska, Vamberecka ... Z Velké Británie byly v roce 1943 vyslány dva paravýsadky - Bronse a Iridium. Oba výsadky jsou přepravovány v letounu, který byl 15. března 1943 sestřelen v oblasti Mnichova. Posádka letounu včetně členů obou paravýsadků v troskách letounu zahynula. V roce 1943 již nebyl vyslán z Velké Britanie žádný výsadek. V roce 1944 startuje z Velké Británie první letedlo s výsadkáři 4. dubna 1944. Na palubě tohoto letounu je paravýsadek Calcium a Barium ... |
||||||
 |
||||||
| PhDr. Václav Sádlo však neuvádí v souvislostech i další skutečnosti, které se odehrály v roce 1941, 1942 a na začátku roku 1943 v odboji na Náchodsku. | ||||||
| Pan Bohumil Říčař se již v roce 1939 stává blízkým spolupracovníkem mjr. Josefa Matohlíny a št. kpt. Albína Sládka, kteří od února 1940 vytváří podmínky pro reorganizaci ON v severovýchodních Čechách, díky které vzniká Národní odboj - Jitřenka. V této souvislosti působí mjr. Josef Matohlína nejen na Náchodsku, kde obnovuje spolupráci s členy ON kteří měli vazbu na gestapem zlikvidované OVV ON Náchod, které vedl učitel Josef Mánka. Mjr. Josefu Matohlínovi se podařilo na jaře 1940 zapojit do činnosti odbojové organizace Jitřenka záložního důstojníka Waltra Tesaře a Oldřicha Žáka z Náchoda. Dále zapojuje do Národního odboje - Jitřenka starosru z Babí - Josefa Bernarda, který v Babí zakládá odbojovou skupinu. Mjr. Josef Matohlína zkládá odbojovou skupinu i v Hronově, Dobrušce, Opočně ... |
||||||
| Dne 20. září 1940 vydává královéhradecké gestapo zatykač na mjr. Josefa Matohlínu a št.kpt. Albína Sládka. Bohumil Říčař je již měsíc také v ilegalitě. | ||||||
| Mjr. Josef Matohlína a št. kpt. Albín Sládek odchází do Nového Města nad Metují, kde se jejich cesty rozdělují. Mjr. Josef Matohlína pokračuje do Nového Hrádku, kde se ukrývá u manželů Slavíkových, kde se vydává za strýčka paní Slavíkové. Št. kpt. Albín Sládek hledá úkryt v oblasti podoorlicka a Orlických hor. Št. kpt. Albínu Sládkovi se nedaří najít ubytování na delší dobu a tak po dohodě bezdětných manželů Slavíkových s mjr. Matohlínou nalézá št. kpt. Albín Sládek ubytování, jako kamarád strýčka paní Slavíkové, u manželů Slavíkových. Byt manželů Slavíkových se tak stává jejich základnou, z níž se vydávají na schůzky se svými spolupracovníky v odboji v severovýchodních Čechách na Náchodsku například s Antonínem Martínkem, Waltrem Tesařem, na Dobrušťsku, na Rychnovsku, na Vamberecku, na Týnišťsku, na Královéhradecku a i přímo v Hradci Králové. V období od podzimu 1940 do jara 1941 se občas v Novém Hrádku ukrývá i železničář Bohumil Říčař, kterému v Novém Hrádku poskytuje ubytování funkcionářka Sokola, poštovní revidentka paní Marie Lepšová - Madla. Za mjr. Josefem Matohlínou a št. kpt. Albínem Sládkem k manželům Slavíkovým dojíždí pan Hynek Jirouš, přednosta železniční stanice Všestary, který mimo jiné zprostředkovává jejich spojení se starostou z Rosnic Josefem Macháčkem, spolupracovníkem mjr. Josefa Matohlíny, který mu například v červenco 1940 vystavil pět domovských listů, které byly nutné pro vystavení rodných listů, které vystavil pan farář Václav Slavíček - doklady na jméno Jaroslaf Felgr si nechal mjr. Matohlína, doklady na jméno František Mrkvička si vzal št. kpt. Sládek, zbylé tři páry dokladů předal mjr. Matohlína svým spolupracovníkům do Prahy, kde byly rozděleny důstojníkům žijícím v ilegalitě. Naposledy byl pan Hynek Jirouš v Novém Hrádku na návštěvě u manželů Slavíkových a jejich hostů, mjr. Matohlíny a št. kpt. Sládka 20. ledna 1941, kdy jim kromě zeleniny od starosty Macháčka vezl i zprávy. 20. ledna 1941 odpoledne kolem 16. hodiny se po panu přednostovi Hynku Jiroušovi schání u něj doma gestapo. Pan Hynek Jirouš je od 22. ledna 1941 v ilegalitě. |
||||||
| 6. a 7. března 1941 přijíždí do Nového Hrádku gestapo a zajímá se o manžele Slavíkovi a dále i o to, jestli jejich spolubydlící - strýček paní Slavíkové a jeho kamarád nejsou ve skutečnosti mjr. Matohlína a št.kpt. Sládek. Gestapáci mají velmi podroné informace o Slavíkových a tak starosta Nového Hrádku pan Suchánek nabývá podezření, že tyto informace poskytl gestapákům jejich soused, četnický strážmistr Josef Pflégr. Díky starostovi Suchánkovi se Slavíkovi i mjr. Matohlína a št.kpt. Sládek o zájmu gestapa o ně včas dozvědí a unikají zatření. Když gestapáci v doprovodu městského strážníka přišli k bytu Slavíkových, našli ho zamčený. Ochotná sousedka jim sdělila, že manželé Slavíkovi odjeli do Náchoda a strýček paní Slavíkové se svým kamarádem, že jeli do Nového Města nad Metují, ale že se večer všichni vrátí. Slavíkovi odjeli do Rosnic ke starostovi Macháčkovi a od 9. března jim poskytl ubytování št. kpt. četnictva Jaromír Tuhý. V Novém Městě nad Metují se rozlouřil št. kpt. Albín Sládek s mjr. Josefem Matohlínou. Št. kpt. Albín Sládek odjíždí do Velkých Petrovic k manželům Kašparovým. 10. března poskytuje rodina št. kpt. četnictva Bohumila Tuhého ubytování i mjr. Josefu Matohlínovi. I přes to, že mají osmiletého syna, nejsou Slavíkovi a mjr. Matohlína prvními vlastenci, po kterých pátrá gestapo, kteří se ukrývají u manželů Tuhých. Před nimi zde po krátkou dobu pobýval třeba přdnosta železniční stanice ze Všestar Hynek Jirouš. Vzhledem k tomu jak bagatelizují někteří historici a badatelé nutnost logistického zabezpečení činnosti odbojových organizací, skupin, je zřejmé, že trpí určitou formou negramotnosti. V dnešní době se hodně mluví i finanční negramotnosti, ta negramotnost těchto historiků a badatelů má mnoho schdných rysů s finanční negramotností. V době, kdy přichází Slavíkovi s mjr. Matohlínou k manželům Tuhým, jsou nejen potraviny na příděl a tak mají manželé Tuzí necelé dva a půl potravinových lístků pro šest osob, to není ani půl lístku na osobu. Kdyby na tuto situaci nebyli připraveni, kdyby nebyla možnost solidární pomoci od vedoucího rosnické pětky Národního odboje - Jitřenka starosty Rosnic, rolníka Josefa Macháčka, byl by tento úkol velmi těžko zvládnutelný. O tom, že i tak to nebylo nic lehkého, ukrývat a starat se o tři gestapem hledané odbojáře, po válce podává ne jedno svědectví št. kpt. Tuhý. Obrana národa v Hradci Králové řeší problematiku logistické podpory gestapem stíhaných odbojářů již po prvním úderu gestapa proti této organizaci a je logické, že tento úkol plní tzv. civilní složka ON, která je tvořena z velké části sokoly z Župy Orlické bez vojenského výcviku (nevojáky). Jak je zřejmé z dopisu pana Františka Cimra, není to jediná činnost, kterou nevojenská složka královéhradecké ON zabezpečuje. |
||||||
| Koncem dubna starostovi Josefu Macháčkovi vyhrožuje Marie Laurinová, že ví, co starosta tropí v obci a že pokud nevydá poukazy na papuče jejim rodičům, tak že o tom zpraví gestapo. (Pamětní kniha obce Rosnice 1939-1945, str. 121) |
||||||
| Št. kpt. četnictva Bohumil Tuhý po válce uvádí: | ||||||
|
"... naši hosté uznali, že v Rosnicích nemohou již déle setrvat. budou u nás bez několika dnů již dva měsíce. Hledali, kam by se obrátili - ale nic nenalezli. Major pátral po tom již dříve. Slavíkovým se stýskalo po jejich domově. Potřebovali vyšetřit, kudy by se mohli vrátit domů. Úkol ten vzala na sebe manželka Anna Tuhá. ..." |
||||||
| Paní Anna Tuhá odjíždí za panem Antonínem Suchánkem - legionář a sokol, do Nového Hrádku s prosbou, aby zkontaktoval příbuzné Slavíkových ve Sněžném u Nového města nad Metují a vyzjistil, jestli se o ně gestapo stíle zajímá. Pan Suchánek po několika dnech informoval Slavíkovi, že od 7. 3. 1941 gestapo v Novém Hrádku nebylo a ani se o ně nezajímalo u jejich příbuzných. Slavíkovi odchízí i s pplk. Matohlínou k jejich příbuzným do Sněžného a 12. března 1941 se vrací domů. Pár hodin po jejich příchodu k nim přijíždí gestapo, které o příchodu Slavíkových domů informoval jejich soused - četnický strážmistr Josef Pflégr. Paní Slavíková je zatčena, zatčen je i mjr. Josef Matohlína, panu Slavíkovi se podařilo uprchnout a do konce války žil v ilegalitě ... |
||||||
| Mjr. Josef Matohlína je poprvé zatčen gestapem v květnu 1941, možná 7. května, ale nejpravděpodobněji je to až 12. května 1941, kdy zasahuje gestapo u manželů Slavíkových v Novém Hrádku, u nichž se ukrýval mjr. Josef Matohlína (více k tomuto naleznete v publikaci: "Z historie nekomunistického odboje v Hradci králové", str. 80 - 81) a s nimiž se do Nového Hrádku vrátil. | ||||||
| Mjr. Josef Matohlína je podruhé zatčen gestapem 14. prosince 1941. | ||||||
| Již po vpádu gestapa k manželům Slavíkovým 12. května 1941 bylo problematické v Novém Hrádku ukrývat osoby hledané gestapem. Gestapo má v Novém Hrádku svého informátora,četnického strážmistra Josefa Pflégra. I když Václav Sádlo v knize "Náchod za protektorátu" tvrdí, že po druhém zatčení mjr. Josefa Matohlíny to již bylo dosti riskantní někoho v Novém Hrádku ukrývat. Je velmi pravděpodobné, že tím pravým důvodem, proč se paní Marie Lepšová někdy koncem roku 1941 obrací na poštovního zřízence Josefa Balcara se žádostí o poskytnutí úkrytu pro pana Bohumila Říčaře, který u ní již dříve pobýval a nyní se s ní zkontaktoval ohledně možného ubytování, je skutečnost, že gestapo má v Novém Hrádku informátora, který 12. května 1941 oznámil návrat manželů Slavíkových a mjr. Matohlína zpět domů do Nového Hrádku, tím informátorem je soused manželů Slavíkových četnický strážmistr Josef Pflégr ... |
||||||
| Pan Bohumil Říčař se přesouvá do Náchoda. Pan Josef Balcar seznámil pana Bohumila Říčaře se svým kolegou - poštovním zřízencem Janem Špreňarem z Náchoda. U Špreňarů nachází na začátku roku 1942 pan Bohumil Říčař v Náchodě ubytování. Jsou učiněny první kroky ke vzniku odbojové skupiny Špreňar - Wiesner - Rajmon. Tato odbojová skupina se utváří v březnu 1942, kdy se Bohumil Říčař přemisťuje do domku rodiny pana Bohumila Wiesnera, švagra Jana Špreňara, který přímo sousedil s domkem rodiny strážmistra Františka Rajmona, který sloužil také k ubytování pana Bohumila Říčaře a postupně i dalších odbojářů. |
||||||
| Pan Bohumil Říčař navštěvuje někdy začátkem roku 1942 ve stanici Starkoč pana Františka Bílka, který je topičem na parní lokomotivě a často jezdí jako topič s vlaky i do Sudet. | ||||||
| Pan František Bílek, předválečný člen KSČ, se se svojí manželkou Marií Bílkovou, předválečnou členkou KSČ, která byla členkou krajského výboru KSČ, zapojují do činnosti odbojové organizace, která se vytváří kolem Bohumila Říčaře, Jana Špreňara, Bohumila Wiesnera a Františka Rajmona. Na skupinu se dále napojuje i bratr paní Marie Bílkové, předválečný člen KSČ pan František Ducháček. |
||||||
| Pan Petr Slezák, zakládající člen KSČ a dlouholetý předseda KSČ v Náchodě se začátken roku 1942 vrací z Prahy zpšt do Náchoda, kde bydlí u své dcery Vlasty Winklerové - předválečné členky KSČ a u jejího manželai Josefa Winklera, který je minimálně simpatizantem KSČ. Pan Petr Slezák má v Praze napojení na II. Zikovo ilegální ÚV KSČ a po jeho likvidaci gestapem má napojení i na III. Molákovo ilegální ÚV KSČ. Pan Petr Slezák dojíždí od roku 1941 do Hronova za panem Josefem Vaverkou, který je také předválečným členem KSČ. Pan Petr Slezák, jeho dcera Vlasta Winklerová a jeho zeť Josef Winkler se z předválečné stranické znají s paní Marií Bílkovou, jejím manželem Josefem Bílkem, bratrem paní Bílkové Františkem Ducháčkem. |
||||||
| Panem Bohumilem Říčařem vedená odbojová skupina se rozrůstá. | ||||||
| Pan Petr Slezák zajišťuje pro odbojovou skupinu pana Bohumila Říčaře spojení na ilegální ÚV KSČ v Praze a také na krajské vedení ilegální KSČ královéhradeckého kraje, konkrétně na vedoucího tajemníka krajského vedení ilegální KSČ královéhradeckého kraje pana Josefa Formánka. | ||||||
| Odbojová skupina se díky ideologické práci pana Josefa Formánka, pana Petra Slezáka, kteří mají podporu v dalších členech odbojové skupiny pana Bohumila Říčaře, kteří jsou členy nebo sympatizanty KSČ začíná stále více orientovat na ilegální KSČ. | ||||||
| Od jara 1942 dojíždí z Prahy ke Špreňarům a Wiesnerůn školitelka II. a posléze i III. ilegálního ÚV KSČ Josefa Fajmonová, školitel II. a posléze i III. ilegálního ÚV KSČ Josef Pilař a někdy od léta 1942 i školitel III. ilegálního ÚV KSČ konfident Vladimír Farský - Karel. Všichni tito školitelé spolu s krajským tajemníkem ÚV ilegální KSČ královéhradeckého kraje Josefem Formánkem nachází u Špreňarů, Wiesnerů a Rajmonů i ubytování. |
||||||
| Panem Bohumilem Říčařem vedená odbojová skupina plní úkoly, které vychází z hlavních směrů čínnosti Národního odboje - Jitřenka, z úkolů, které tato odbojová organizace v rámci Obrany národa plní. V oblasti svého působení tato skupina vytváří podnánky: |
||||||
| ● | pro ukrývání osob hledaných gestapem | |||||
| ● | pro získávání komponentů k výrobě výbušných a zápalných zařízení | |||||
| ● | pro vytipování a vybudování úkrytů k uskladnění nejen těchto komponentů pro výrobu výbušných a zápalných zařízení, ale i těchto zařízení a také zbraní | |||||
| ● | pro tisk letáků a dalších ilegálně šířených tiskovin, tiskárna byla ve vilce u Wiesnerů, kde se k jejich rozmnožování používal válečkový cyklostyl, blány na tisk se připravovaly u Špreňarů, kde byla i redakce připravující texty k zápisu na blány (poznámka: gestapo po zatčení manželů Wiesnerových cyklostyl a další propriety nutné pro tisk ve vilce u Wiesnerových našlo, nikde jsem nenalezl žádný doklad o tom, že v Plotišti nad Labem u Říčařů bylo gestapem nalezeno obdobné zařízení na tisk ilegálních tiskovin, přesto v publikaci "Vy padlí ... Vám budiž věčná čest a sláva!" nalezneme tvrzení, že pan Miroslav Říčař pravděpodobně dělal sám vše na čem v Náchodě pracovali minimálně čtyři lidé ...) | |||||
| Pan Bohumil Říčař má k dispozici například návod na výrobu zápalných zařízení, který byl odboji předán z Londýna. Díky tomu organizuje výrobu těchto zápalných zařízení. Zápalná zařízení umisťují členové odbojové skupiny, například pan František Bílek, pan Josef Vaverka do vagónů železničních souprav. Pan Bohumil Říčař se zapojuje i do pokusu o destrukci budovy, která byla obdobné konstrukce jako budovy, vnichž byly unístěny transformační stanice. Při tomto pokusu je spotřebována minimálně polovina z 10 kg dinamitu, které Bohumilu Říčařovi dopravil z Plotiště nad Labem jeho švagr pan Josef Dubec a jeho syn Miroslav Říčař. |
||||||
| Pan Bohumil Říčař je někdy v polovině roku 1942 přijat spolu s manželyi Wiesnerovými panem Josefem Formánkem - vedoucím tajemníkem ilegální KSČ královéhradeckého kraje a paní Jozefou Fajmonovoi - školitelkou II. a III. ilegálního ÚV KSČ za člena KSČ. Pan Bohumil Říčař se ve druhé polovině roku 1942 se stává členem krajského vedení ilegální KSČ královéhradeckého kraje - odbojová organizace ilegální KSČ Formánek - Farský - Říčař. Odbojová skupina, kterou založil na začátku roku 1942 Bohumil Říčař za pomoci manželů Wiesnerových, Špreňarových a Rajmonových se stává jednou ze základních odbojových skupin začleněnách do odboje ilegálního Krajského vedení KSČ královéhradeckého kraje. Náchod se rázem stává centren vedení ilegální KSČ v královéhradeckém kraji a v materiálu komise Ministerstva národní obrany pro vydávání osvědčení podle Zák. 255/46 Sb. - č.j. 38 - 352/1974 se o této orhanizaci mluví jako o organizaci Formánek - Farský - Říčař. |
||||||
| Št. kpt. Albín Sládek ztrácí kontrolu nad odbojovou skupinou vedenou Bohumilem Říčařem, která byla součástí jím vedené odbojové organizace Národní odboj - Jitřenka. Má povědomí o tom, že tato odbojová skupina nabírá odlišnou politickou organizaci, než kterou má jím vedený Národní odboj - Jitřenka. V souladu i s dopuručeními třeba gen. Josefa Balabána a dalších čelných představitelů ON a ÚVOD, která vzešla z diskusí na platformě ÚVODu a která byla konzultována i s vládou v Londýně, se št. kpt. Albín Sládek v odboji proti nacistům nebrání spolupráce s ilegální KSČ, což také nejenom PhDr. Václav Sádlo dokládá. Št. kpt. Albín Sládek nemění svůj pohled na ilegální KSČ a obdobně jako vedoucí představitelé Obrany národa, kteří své postoje a názory na ilegální KSČ jednoznačně definují v depeších, které odesílají čelným vojenským i politickým představitelům odboje, který působil na západě v Paříži a po pádu Francie v Londýně, vyjadřuje i on nedůvěru vůči ilegální KSČ. Vše ukazuje na to, že št. kpt. Albín Sládek musí čelit snahám představitelů ilegálního vedení KSČ královéhradeckého kraje o převzetí kontroly minimálně nad skupinami Národního odboje - Jitřenka na Náchodsku, Hronovsku, v Babí a na Dobrušťsku. Pan Bohumil Říčař ví, že pokud se má povést převzetí těchto skupin ilegální KSČ, pak musí o správnosti tohoto kroku přesvědčit minimálně št. rtm. letectva Bohuslava Kašpara, hajného Václava Kašpara, kteří mají kontakt na skupiny v této oblasti a jsou pro členy odbojových skupin autoritami. Bohumil Říčař je s nimi v kontaktu. Bohumil Říčař ví, že o správnosti tohoto kroku musí přesvědčit i další odbojáře z Národního odboje - Jitřenka, s nimiž spolupracoval ještě pčed tím, než vstoupil do KSČ a u nichž vždy našel pohostinství, u nichž se setkával s dalšími členy odboje. Je velmi pravděpodobné, že se o těchto krocích radí, že je konzultuje i v rámci krajského vedení ilegální KSČ královéhradeckého kraje - v rámci odbojové organizace ilegákní KSČ Formánek - Farský - Říčař. Je velmi pravděpodobné, že v této době začíná vedení ilegální KSČ vyhodnocovat možnost přípravy ozbrojeného povstání a že činnost Bohumila Říčaře je konána v souvislosti s těmito přípravami na ozbrojené povstání. Vedení ilegální KSČ královéhradeckého kraje je v té době již vytěžováno konfidentem gestapa Vladimírem Farským, členem tohoto vedení, kdy se představitelé ilegálního vedení KSČ královéhradeckého kraje stávají nevědomými informátory gestapa. Ozbrojené povstání pod vedením ilegální KSČ má propuknout v době, kdy budou vytvořeny podmínky pro zhroucení moci okupantů v prostoru působení ilegálního vedení KSČ královéhradeckého kraje. Cílem tohoto povstání je převzetí moci ilegální organizaci KSČ královéhradeckého kraje v prostoru jejího působení. Převzetí moci při ozbrojeném vystoupení v době k tomu příhodné v prostoru působnosti Národního dboje - Jitřenka, je jedním z hlavních dlouhodobých cílů i odbojové organizace vedené št. kpt. Albínem Sládkem, což je známo Bohumilu Říčařovi a utčitě díky němu i jeho kolegům ve vedení ilegální KSČ královéhradeckého kraje. Jak Bohumil Říčař tak i jeho kolegové ve vedení ilegální KSČ jistě vědí, že jedním z důvodů, pro který má Národní odboj - Jitřenka převzít moc na území, kde tato odbojová organizace působí, je i to, aby bylo zabráněno převzetí moci komunistům a Beranovcům - krajní levici a krajní pravici. Bohumil Říčař - člen vedení ilegální KSČ královéhradeckého kraje na základě vyhodnocení "možné" spolupráce vedením ilegílní KSČ královéhradeckého kraje se št. kpt. Albínem Sládkem vedeného Národního odboje - Jitřenka plní úkol, který je mu krajským vedením ilegální KSČ zadán. Zprostředkovává setkání št. kpt. Albína Sládka s tajemníkem ilegálního vedení KSČ královéhradeckého kraje Josefem Formánkem. |
||||||
| Je velmi pravděpodobné, že výše uvedené bylo i součástí rozmluv, porad a debat mezi členy ilegálního vedení KSČ královéhradeckého kraje, kterých se účastnil i konfident Farský, který se prokazatelně úřastnil i schůze, kterou svolal začátken roku 1943 do restaurace poblíž nádraží v Náchodě pan Petr Slezák a na níž byl přítomen i Bohumil Říčař. | ||||||
| ● | Vzešel z debaty na této schůzi úkol pro Josefa Ducháčka, aby prověřil politickou orientaci u členů skupiny Waltra Tesaře a poskytl tak vedení informace o tom, kdo je z této skupiny nakloněn ideálům KSČ? | |||||
| ● | Byli na tomto nebo těchto setkáních takto úkolováni i jiní členové ilegální KSČ v Náchodě ve vztahu ke skupinám z Hronova, Babí, Dobrušky, z obce Bystré, Opočně ...? | |||||
| ● | Byl v této souvislosti, na tomto a nebo jiném stkání krajskách činitelů ilegální KSČ královéhradeckého kraje, kterých se účastnil i konfident Farský zmíněn lesní dělník Vašek z týnišťského polesí o kterém informuje gestapo konfident Farský? S informací, že se na nějaké schůzi o panu Václavu Kašparovi mluvilo a že tuto informaci získalo gestapo pracoval na začátku sedmdesátých let i pan Vilém Kejzlar, když připravoval podklady pro napsání článku "Poslední dopis" ... V publikaci "Oběti z petrovické hájenky" Josef Brandejs na str. 4 uvádí: |
|||||
|
"Již od časného rána ( 23.2.1943 ) se shánělo gestapo na týnišťském polesí po "lesním dělníku Váškovi". Teprve později se ukázalo, že konfident gestapa, jenž měl na svědomí petrovickou akci znal jen tuto přezdívku hajného Kašpara." |
||||||
| ● | Byla na tomto a nebo jiném setkání krajskách činitelů ilegální KSČ královéhradeckého kraje, kterých se účastnil i konfident Farský, zmíněna schůzka pana Bohumila Říčaře s por. Františkem Munzarem, kterou sjednal št. rtm. letectva Bohuslav Kašpar a která se konala v bytě npor. Pšorna v Praze - Košířích? Mělo díky konfidentu Farskému o této schůzce, o spoluúráci št. rtm. letectva Bohumila Kašpara s členy odbojové skupiny bratrů Munzarových povědomí gestapo? |
|||||
 |
||||||
| ► | PhDr. Václav Sádlo v publikaci "Náchod za protektorátu", na str. 110, uvádí: | |||||
|
"... Nadšení vlastenci, manželé Jan a Alba Špreňarovi Bohumili Říčařovi úkryt poskytli. Jeho příchodem dostal protinacistický odboj v Náchodě důležitou vůdčí osobnost. K těmto průkopníkům se přidali bratr Alby Špreňarové Bohumil Wiesner s manželkou Růženou a četnický strážmistr František Rajmon a další, takže záhy čítala skupina několik desítek osob. Podle hlavních aktérů této skupiny se nejčastěji nazývá Wiesner - Špreňar - Rajmon. Zapolením komunistů manželů Františka a Marie Bílkových, předválečného náchodského komunistického funkcionáře Petra Slezáka, jeho dcery Vlasty a zetě Jozefa Winklerových a především ukrývaných funkcionářů této strany krajského tajemnáka Josefa Formánka, instruktorky ústředního vedení Josefy Fajmonové, Vladimíra Farského (konfident gestapa) a pozdějšího člena 3. ústředního výboru KSČ Josefa Pilaře převážila v této skupině komunistická orientace. Dokonce se z Náchoda na přelomu let 1942 - 1943 stalo pro tuto stranu krajské řídící centrum." |
||||||
| ► | V této souvislosti je velmi zajímavé tvrzení Jana Brunclíka, které uvádí v článku "Albín Sládek": | |||||
| "... Pro úzký kontakt s Formánkem a Říčařem může být Sládek, ač nestraník, považován za jakéhosi vojenského poradce krajského vedení strany." |
||||||
| PhDr. Václave Sádlo, tato snaha ilegální KSČ o převzetí kontroly nad odbojovými skupinami Národního odboje - Jitřenka, touha po tom, že se KSČ stane hegemonem v odboji proti nacistům v této oblasti a že tak bude moci prosadit cíle, k jejichž naplnění má dojít v období těsně před osvobozením regionu a nebo při osvobozování tohoto regionu z područí nacistů je tím bezpečnostním rizikem. Díky této snaze se náchodští komunisté, členové krajského vedení ilegální KSČ královéhradeckého kraje stávají nevědomými informátory (A-Personnen) komisaře Heinze Jantura, referát II.A, Řídící úřadovna gestapa Praha, které vytěžoval konfident Vladimír Farský - Karel, člen ilegílního vedené KSČ královéhradeckého kraje. Jak dokládá Josef Brandejs v práci "Lidé statečných srdcí: 5. okrsek Obrany národa v rámci severovýchodního uskupení generálů Petra Nováka a Františka Bláhy v letech 1939-1945", činnost konfidenta Farského byla historikům a badatelům známa. Byla známa i vám PhDr. Václave Sádlo, jistě jste pracoval i s výpověďmi královéhradeckých gestapáků, kteří ve svých výpovědích u LMS v Hradci Králové o činnosti konfidenta Farského při rozkrytí a likvidaci Jitřenky v únoru a březnu 1943 vypovídali - viz. i dokument č.j. 38-352/1974 komise Ministerstva národní obrany. Práci Josefa Brandejse Václave Sádlo "Lidé statečných srdcí: 5. okrsek Obrany národa v rámci severovýchodního uskupení generálů Petra Nováka a Františka Bláhy v letech 1939-1945" znáte a pracoval jste s ní před tím, než jste publikoval knihu "Aby se nezapomnělo ...". Tato práce je uložena v knihovně Regionálního muzea v Náchodě, jehož jste byl v době vydání publikace "Aby se nezapomnělo ..." ředitelem a na str. 340 této publikace dokládáte, že jste s touto prací Josefa Brandejse pracoval ... |
||||||
| ► | Josef Brandejs v práci "Lidé statečných srdcí: 5. okrsek Obrany národa v rámci severovýchodního uskupení generálů Petra Nováka a Františka Bláhy v letech 1939-1945" na str.106 uvádí: | |||||
| "... syn paní Čtvrtečkové (poznámka: Bohumil Čtvrtečka, zatčený gestapem 25.2.1943, který byl gestapáky přiveden 26.2.1943 k domku jeho maminky, kde spal št.kpt. Albín Sládek, přímo se této akce gestapa účastnil ) tvrdí, že cestu gestapu ukazoval konfident Farský. A je to nejpravděpodobnější. Dodnes se udržuje verse v komunistických publikacích (poznámka: k nimž patří i Brandejsův spisek "Oběti z petrovické hájenky") (a jiné neexistovaly) že Farský se stává konfidentem gestapa až od 26. března 1943 (poznámka: tuto informaci naleznete i v publikaci z roku 2014 - "Vy padlí ... Vám budiž věčná sláva"), kdy je odhalena odbojářská schránka v hostinci u Zákravských v Praze, odkud pak vede Farský gestapo do dvora Králové nad Labem za Formánkem. B. Čtvrtečka tomu nevěří a má pro to důkazy v tom smyslu, že gestapo znalo všechny ilegály na Zlatém potoce o nichž věděl Farský. Také to, že jeden z nejvýznamějších bojových ilegalistů Rudolf Zíb (Emanuel Kába) před 26. březnem v Nekoři, o němž vědělo jen pár zasvěcenců (bohužel včetně Farského) ..." | ||||||
| K výše uvedené citaci: | ||||||
| ● |
Já osobně si nedovedu představit jak by fungovala jakákoliv organizace, pokud by se lidé na určitých postech spolu neznali, pokud by se normálně nenavštěvovali, nepsali si, neposílali telegramy, netelefonovali si ... Nic zvláštního, nic nenormálního ... Na stejném principu buduje v Náchodě odbojovou skupinu i pan Bohumil Říčař, přichází ke Špreňarům, chodí s nimi na víkendové procházky, navštěvuje jejich příbuzné Wiesnerovi a sousedy Rajmonovi a to nejen on, ale i Josef Formánek, Jan Pilař, Josefa Fajmonová, konfident Farský ... Právě díky tomu, že se členové skupiny znají, že si věří, že spolu komunikují, vzájemně se podporují, mohou plnit úkoly, které jsou spojeny s jejich odbojovou činností. A právě možná to, že se spolu znají, třeba ze svých zaměstnání, z činnosti Sokola před válkou atd. ztížilo práci gestapa při jejich odhalení, protože oni spolu stále na venek udržovali běžné styky, které nebudily žádný rozruch, žádnou pozornost, kterou by vzbudilo to, kdyby se v jejich blízkém okolí začaly náhle pohybovat nové tváře. A ono to fungovalo. Královéhradecké gestapo díky velmi dobrému zakonspirování jak nekomunistického odboje, tak i ilegálního odboje KSČ, nemělo až do 22.2.1943 o činnosti těchto odbojářů žádné ponětí. Tito odbojáři se neprozradili sami, ale jejich činnost byla rozkryta konfidenty, které řídil N referát Řídící úřadovny gestapa Praha a to jak konfidenty naverbovanými gestapáky z Referátu II.A - komunismus, marxismus, levicová hnutí, navrátilci z SSSR a Španělska, tak i z Referátu II.BM - České pravicové hnutí odporu, nekomunistický odboj, z referátů, které patří do Odboru II. Exekutiva. PhDr. Václav Sádlo nepochopil, že neselhala konspirační činnost, ale že byli zrazeni "kolegou", "kamarádem", "přítelem". Tím pádem jinak banální činnosti dostávají jiný význam, gestapo má informace o tom, proč spolu komunikují, proč se setkávají a že to vše dělají v rámci boje proti nacistickým okupantům ... |
|||||
| ● | Dne 22. února 1943 je započata likvidace Národního odboje - Jitřenka. | |||||
| * | Na Venkovskou služebnu gestapa v Hradci Králové dorazilo 22.2.1943 Sonderkommando vedené komisařem Winklerem z Referátu II. BM Řídící úřadovny gestapa Praha. Winkler má svými nadřízenými přesně stanovený úkol - zlikvidovat odbojovou organizaci, kterou v oblasti působnosti královéhradeckého gestapa perfektně zakonspiroval št. kpt. Albín Sládek. | |||||
| * | Do příjezdu Winklerem vedeného Sonderkommanda nemají královéhradečtí gestapáci ponětí o činnosti odbojové organizace Národní odboj - Jitřenka. Neměli ponětí o velmi úzké spolupráci čelních představitelů Národního odboje - Jitřenka a vedoucími činiteli ilegální KSČ královéhradeckého kraje, která vedla i k velmi úzké spolupráci jednotlivých skupin a členů těchto skupin v sídlech, kde spolu tyto odbojové organizace spolupůsobí. | |||||
| * | Gestapáci z referátů II. A, IV. 1B a II. BM Řídící úřadovny gestapa Praha rozpracovávají díky činnosti konfidentů ilegální organizaci KSČ královéhradeckého kraje a Národní odboj - Jitřenka. | |||||
| * | Konfident Vladimír Farský - Karel - školitei ilegálního ÚV KSČ pro královéhradecká kraj, který byl někdy konce, léta 1942 získán ke spolupráci komisařem Heinzem Janturem - referát II. A Řídici úřadovny gestapa Praha, patřil mezi tzv. V-Personen rozpracovává ilegální organizaci KSČ královéhradeckého kraje a ty skupiny Národního odboje - Jitřenka, do jejichž struktury se mu díky jejich spolupráci se skupinami ilegální KSČ královéhradeckého kraje podaří proniknout a to i díky využití spolupracovníků v odboji, kteří se tak rázem pro gestapo stávají tzv. A-Personen/I-Personen. | |||||
| * | V Náchodě přebírá vedení ilegální KSČ královéhradeckého kraje kontrolu nad odbojovou skupimou Bohumila Říčaře, která na Náchodsku velmi úzce spoluprácuje s dalšími odbojovými skupinami Národního odboje - Jitřenka. To dokládá v publikacích, které se této problematice věnují, nejen PhDr. Václav Sádlo, Jan Brunclík, který v publikaci "Živého mne nedostanou" uvádí, že Franc Liebel, třetí nejvýše postavený gestapák v hirearchii královéhradeckého gestapa, u MLS v Hradci Králové v této věci vypovídal a potvrdil, že gestapo o propojení obou organizací vědělo. Josef Brandejs v nepublikovaném textu "Lidé statečných srdcí: 5. okrsek Obrany národa v rámci severovýchodního uskupení generálů Petra Nováka a Františka Bláhy v letech 1939-1945" také propojení těchto odbojových organizací potvrzuje a dokládá, že byly dosti úzké vazby mezi odbojovou skupinou, která se utvořila kolem člena krajského vedená ilegální KSČ Bohumila Říčaře a odbojovými skupinami Národního odboje - Jitřenka na Náchodsku, Babí a v Hronově ... |
|||||
| * | Odbojová organizace Národní odboj - Jitřenka je rozpracovávaná konfidenty referátů IV. 1B a II. BM Řídící úřadovny gestapa Praha - Antonínem Zitou - Mastným, Jaroslavem Hankou, Bohumilem Seibertem ( po válce je ve službách StB ), Janem Schilfem, Josefem Veselým ( po válce funkcionář KSČ ), Vratislavem Zahradnickým - všichni vedeni gestapem jako V - Personen a konfidentem referátu II. A Řídící úřadovny gestapa Praha Vladimírem Farským - Karlem. Žádnému z těchto konfidentů se nepodařilo proniknout přímo do struktury Národního odboje - Jitřenka, který rozpracovávají zvenčí. | |||||
| ● | Konfident Farský zajišťoval spojení pana Josefa Formánka, pana Bohumila Říčaře, pana Petra Slezáka s Prahou, Hradcem Králové, Plotištěm nad Labem, Dvorem Králové nad Labem a Náchodem v rámci struktury ilegální KSČ, jejíž byl součástí. Měl tak povědomí i o tom, v jakých lokalitách severovýchodních Čech se pan Josef Formánek, pan Bohumil Říčař, pan Petr Slezák, a další členové organizací ilegální KSČ královéhradeckého kraje, včetně pana Josefa Pilaře - školitele ilegálního ÚV KSČ, pohybují. Měl povědomí i o tom, že pan Bohumil Říčař mnohdy využil při svých cestách po severovýchodních Čechách ubytování i u odbojářů z odbojové organizace Národní odboj - Jitřenka. | |||||
| * | Pan Rudolf Vetiška, člen III. ilegálního ÚV KSČ uvádí v publikaci "Skok do tmy" na str. 198, že Vladimír Farský je již před 29. říjnem 1942 konfident gestepa. Pan Rudolf Vetiška je od konce jara nebo začátku léta 1943 ustanoven do funkce vedoucího tajemníka ilegální KSČ pro Prahu, severní a východní Čechy, kde nahrazuje gestapem zatčeného a v té době již i gestapem zavražděného Jana Žižku. Pan Rudolf Vetiška tak přebírá vedení instruktorů III. ilegálního vedení KSČ pro královéhradecký a pardubický kraj - paní Josefy Fajmonové, pana Jana Pilaře a konfidentů Farského a Fialy. | |||||
| ● | O průběhu zatýkacích akcí vedených proti členům Národního odboje - Jitřenka je prostřednictvím šéfa Řídící úřadovny gestapa Praha telegramy informován K.H.Frank. | |||||
| ● | PhDr. Václav Sádlo dále v publikaci řeší i to, jak díky výpovědím gestapem zatčených odbojářů gestapo dále rozkrývá struktury Národního odboje - Jitřenka a odboje ilegální KSČ královéhradeckého kraje aniž by vzal v potaz skutečnosti, které uvádím výše. Dále tento historik nějak opomněl vzít v potaz i úsilí Reinharda Heydrycha, šéfa Reissicherheitshauptampt - RSHA ( Hlavního říšského bezpečnostního úřadu ), jemuž bylo podřízeno i gestapo, který se významně podílel na změnách v činnosti gestapa, které se projevily i v tom, že od roku 1942 gestapo odbojové organizace v protektorátu nejprve rozpracovává a to i za přispění konfidentů gestapa a až po té, co tyto organizace rozpracuje je likviduje, o tom píše historik Oldřich Sládek v publikaci "Zločinná role gestapa". |
|||||
| ● | V souladu s výše uvedenou metodikou postupuje gestapo i při likvidaci odboje v severovýchodních Čechách na konci zimy a na jaře roku 1943. | |||||
| ● | Gestapu se nepodařilo zlikvidovat celou odbojovou organizaci Národní odboj - Jitřenka. Likvidují jen ty části, které zvenčí rozkryl konfident Farský, ty části o kterých díky němu mělo gestapo povědomí. Skutečnost, že odbojová organizace Národní odboj - Jitřenka nebyla celá zlikvidována potvrzují i někteří historici, kteří poukazují na to, že struktury Národního odboje - Jitřenka, které gestapo nezlikvidovalo tvořily základ odbojové organizace, která se zformovala kolem paravýsadku Baryum. |
|||||
| ● | O tom, že gestapo likviduje jen ty části Národního odboje - Jitřenka o nichž má povědomí z činnosti konfidentů podává svědectví: | |||||
| * | Pan František Cimr, člen odbojové organizace Národní odboj - Jitřenka, blízký spolupracovník paní Žofie Šnajdrové - Jitřenky, také ve svém svědectví poukazuje na to, že informace, které předával konfident Farský gestapu vedly například k zatčení paní Žofie Šnajdrové, která měla vazbu na pana Josefa Dubce. O činnosti pana Františka Cimra, paní Ludmily Doležalové a dalších spolupracovníků paní Žofie Šnajdrové - Jitřenky nemělo gestapo ponětí, protože nebyli ve spojení s panem Josefem Dubcem, panem Miroslavem Říčařem, které Farský rozpracovával. | |||||
| * | Jan Brunclík v publikaci "Živého mne nedostanou", který v této publikaci dokládá, že št.kpt. Albín Sládek se v únoru 1940 ukrýval u pana Antonína Ehla v Solnici, kam ho přivedl železničář Bohumil Říčař. U pana Antonína Ehla se oba scházeli s dalšími vlastenci, s nimiž byli v odboji. Je více než pravděpodobné, že tato spolupráce pokračovala i nadále a že solnická skupina byla začleněna do Národního odboje - Jitřenka. Skutečnost, že v Solnici působí odbojová skupina, která je součástí Národního odboje - Jitřenka potvrzuje JUDr. Juza v publikaci "Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938 - 1945". V dopisu ze 16. září 1947 dokládá pan Antonín Ehl, že v odboji spolupracoval i s hajným Václavem Kašparem. Solnice byla mimo působnost konfidenta Farského, to bude nejpravděpodobnější důvod, proč tuto a nejen tuto skupinu v únoru a březnu 1943 gestapo nezlikvidovalo. Gestapák Winkler neměl od N referátu Řídící úřadovny gestapa Praha žádné informace, které by ho tímto směrem, při rozpracovávání Národního odboje - Jitřenka, při výsleších zatřených odbojářů mohly vést a gestapáci z Hradce Králové mu je neposkytli, ti neměli až do 22. února 1943 žádné ponětí o tom, že nějaký Národní odboj - Jitřenka vůbec existuje. |
|||||
| * | Tuto skutečnost dokládá i Josef Brandejs v práci "Lidé statečných srdcí: 5. okrsek Obrany národa v rámci severovýchodního uskupení generálů Petra Nováka a Františka Bláhy v letech 1939-1945", kde na straně 106 uvádí svědectví paní Anny Čtvrtečkové a jejího syna pana Bohuslava Čtvrtečky, kteří poskytli poslední úkryt št.kpt. Albínu Sládkovi. Oba tvrdí, že gestapo vedl k chalupě paní Anny Čtvrtečkové, kde spal št.kpt. Albín Sládek, konfident gestapa Vladimír Farský ... Pan Josef Brandejs v práci z roku 1995 "Lidé statečných srdcí: 5. okrsek Obrany národa v rámci severovýchodního uskupení generálů Petra Nováka a Františka Bláhy v letech 1939-1945" podává řadu dalších svědectví o tom, že gestapo získalo z výpovědí konfidenta Farského mnoho informací o odbojových skupinách v Náchodě, Hronově, Babí, Dobrušce, Bystrém, o odbojářích, které ze své činnosti v odboji znal pan Bohumil Říčař. Gestapo tyto informace využilo nejen při plánování zatýkacích akcí, ale i při výsleších zatčených odbojářů ... |
|||||
| * | Historik muzea v Hradci Králové Jiří Kolouch v publikaci "Z historie nekomunistického odboje v Hradci Králové" poukazuje na to, že konfident Farský předal gestapu informace - vypovídal na gestapu, které vedly k zatčení čelních představitelů Národního odboje - Jitřenka gestapem a k vraždě št. kpt. Albína Sládka gestapáky. | |||||
| * | Pan František Cimr, člen odbojové organizace Národní odboj - Jitřenka, blízký spolupracovník paní Žofie Šnajdrové - Jitřenky, také ve svém svědectví poukazuje na to, že informace, které předával konfident Farský gestapu vedly například k zatčení paní Žofie Šnajdrové, která měla vazbu na pana Josefa Dubce. O činnosti pana Františka Cimra, paní Ludmily Doležalové a dalších spolupracovníků paní Žofie Šnajdrové - Jitřenky nemělo gestapo ponětí, protože nebyli ve spojení s panem Josefem Dubcem, panem Miroslavem Říčařem, které Farský rozpracovával. | |||||
| ● | PhDr. Václave Sádlo, zatčení odbojáři při výsleších na gestapu vypovídali a věřte tomu, že i vy byste při výslechu na gestapu vypovídal. Je ale důležité, co a jak vypověděli ... | |||||
 |
||||||
"Aby se nezapomnělo ..." ; Václav sádlo |
||||||
| ● | str. 146, Kohl, Hynek | |||||
| ● | "... Ve druhé polovině února 1943 se gestapo po třech neúspěšných letech pronásledování dostalo Albínu Sládkovi na stopu. Dne 23. února zajalo v hájence v Petrovicích u Rychnova nad Kněžnou jeho nejbližší spolupracovníky a ty donutilo promluvit. Tak se dozvědělo o členu náchodské skupiny Oldřichu Žákovi (blíže viz.) a po té už k prozrazení náchodské i hronovské skupiny stačilo pouze 24 hodin. " [150] ( str. 146 ) |
|||||
| [150] | Brunclík, Jan: "Živého mne nedostanou! Československý legionář Albín Sládek v boji proti nacismu", Hradec Králové 2008, str. 24 - 36. | |||||
| ► |
Publikaci Jana Brunclíka – „ Živého mne nedostanou!“, mám před sebou.
Na straně 24 až 36 není sebemenší zmínka o panu Oldřichu Žákovi, v textu na stranách 24 - 36, publikace Jana Brunclíka - „Živého mne nedostanou!“, není ani zmínka o tom, co tvrdí PhDr. Václav Sádlo ve výše uvedené "citaci" z knihy - "Aby se nezapomnělo ..."!
Informace, které se vztahují k panu Oldřichu Žákovi, nalezneme v publikaci Jana Brunclíka – „ Živého mne nedostanou!“, jen na straně 22: "V létě 1942 informoval Oldřich Šrůtek Josefa Lebedu o existenci organizace usilující o obnovu Československé republiky. Za krátký čas jej seznámil a A. Sládkem. Ten Lebedu informoval o cílech organizace a po jeho souhlasu se spoluprací jej pověřil získáváním nových členů, kteří měli být organizováni ve tří až pětičlenných skupinách. Z nich každý měl znát pouze svého nadřízeného. Od léta 1942 až do února 1943 proběhla postupně řada schůzek a přibývali spolupracovníci. Sládek měl prokazatelné vazby na ilegální odbojové skupiny na Náchodsku, které z jeho iniciativy začaly vznikat nejpozději od léta 1942. V Hronově byli zapojeni Brandejs Václav, Jirásek Josef, Kohl a Nováková Albína. V Dobrušce spolupracovali Oldřich Šrůtek, otec a syn Kurtzweilové, manželé Kašparovi, radioobchodník Voltr, Skupina v Babí, jejichž schůzek se A. Sládek taky účastnil, byla ve složení: Waltr Tesař ( důstojník v záloze), kterého Sládek pověřil vedením organizace v Náchodě, Josej Holec, Josef Honců, Josef Jandura, Josef Lebeda, Stanislav Macháně, Oldřich Žák (spojka k dalším skupinám) a Josef Bernard, spolupracovali i vrchní strážmistr z Náchoda František Šnobl a Emil Belda. Albín Sládek býval ubytován u Oldřicha Žáka nebo Josefa Holce. Poslední porada skupiny se konala 30. Ledna 1943 v obecní kanceláři v Babí za přítomnosti A. Sládka. Zúčastnili se jí Fr. Šnobl, Kašpar, O. Žák a Josef Bernard. Dne 24. února však byla zatčena téměř celá skupina, jen Josef Bernard a Emil Belda byli zatčeni až 10. 3. 1943 a František Šnobl 12. 3. 1943. Poslední Sládkova cesta na Náchodsko proběhla 6. a 7. Února 1943 v doprovodu Václava Kašpara. Sládek pověřil Waltra Tesaře, aby obezřetně získával za spolupracovníky bývalé členy Sokola, sešel se s Kohlem z Hronova, přespal u Žáka a 7. 2. 1943 se s Václavem Kašparem vrátil do Petrovic." V této citaci Jan Brunclík dokládá, že za panem Oldřichem Žákem dojížděl do Náchoda št. kpt. Albín Sládek spolu s panem Václavem Kašparem. Zde Jan Brunclík vychází z obžalovacího spisu na pana Václava Kašpara, pana Oldřicha Žáka, pana Waltra Tesaře, pana Josefa Lebedu a pana Bohuslava Kašpara z 25. 6. 1944 - 13 J 167/44. Jak je pro Brunclíka typické, opomněl uvést některé důležité skutečnosti: |
|
| ● | V publikaci Josef Matohlína na str. 21 sám Jan Brunclík uvádí, že v roce 1940 z činnosti mjr. Josefa Matohlíny vznikají v Náchodě, Babí, Hronově odbojové skupiny napojené na Národní odboj - Jitřenka. Skutečnost, že pan Waltr Tesař, pan Oldřich Žák a starosta Babí Josef Bernard byli již v roce 1940 napojeni na št. kpt. Albínem Sládkem vedený Národní odboj - Jitřenka potvrzuje i Václav Sádlo v publikaci Aby se nezapomnělo ..., str. 284. Skupiny v Náchodě, Babí a Hronově vznikají v období jara 1940. |
|
|
● |
Št. kpt. Albín Sládek opravdu pana Josefa Lebedu informoval o cílech organizace, kterou nazýval - Národní odboj. | |
|
● |
Št. kpt. Albín Sládek viděl jako jeden z hlavních cílů organizace Národní odboj v aktivním vystoupení členů této organizace ještě před očekávanou revolucí v Protektorátu za účelem převzetí moci a úřadů na území, kde organizace bude působit, aby se tak zabránilo komunistům přijít k moci na tomto území, což bylo v souladu s tezemi, které čelní představitelé II. garnitury ON projednali a dohodli s představiteli exilové vlády v Londýně. Tento cíl je stanoven představiteli ÚVOD již v únoru 1941. |
|
| ► | Brunclík bez jakéhokoliv vysvětlení popisuje v posledním odstavci výše uvedené citace ze strany 22 publikace - „ Živého mne nedostanou!“, dění jinak, než jak je prezentováno v obžalovacím spisu z 25. 6. 1944 - 13 J 167/4, str. 9: |
|
|
Překlad: "Koncem ledna 1943 oznámil Sládek obžalovanému Žákovi, že k němu přijde v sobotu 30. ledna 1943. Obžalovaný Žák to obratem oznámil obžalovanému Tesařovi. Ten ho požádal o přemístění plánovaného setkání, když se toto nezdařilo. Obžalovaný Žák pak požádal Sládka telegramem, který adresoval na spoluobžalovaného Václava Kašpara, aby 30. ledna nejezdili a dalším telegramem je pozval na návštěvu na následující sobotu 6. února 1943. |
||
| Brunclík i Sádlo opomněli zmínit i to, že z obžaloby 13 J 167/4 je zřejmé, že gestapu se nepodařilo rozkrýt činnost těchto vlastenců před podzimem 1942. Gestapo o této činnosti nemělo od konfidenta Farského žádné informace a zatčení vlastenci ve svých výpovědích s největší pravděpodobností přiznávali maximálně jen to, co jim gestapo díky informacím od Farského prokázalo. Níže uvedené svědectví paní Alby Špreňarové otevírá celou řadu dalších otázek. Paní Alba Špreňarová v tomto svědectví uvádí, že když byla dovedena na celu, kde byla paní Růžena Kašparová, tak že ihned paní Růženu Kašparovou poznala a přitom sama v této výpovědi uvádí, že se s paní Rúženou Kašparovou nikdy nesetkala, že se vůbec neznaly a přesto Alba Špreňarová věděla, že paní Růžena Kašparová byla o víc jak měsíc dříve zatčena ve stejné věci, jako ona před pár dny. Jediný, kdo mohl vyprávět o manželích Kašparových u Špreňarů, kdo je znal, byl Bohumil Říčař, otec u hájovny zastřeleného Miroslava Říčaře, který podle jeho dcery Jarmily velmi těžko nesl ztrátu syna, ztrátu, kterou mu s největší pravděpodobností přišel oznámit konfident Farský ... |
||
"Aby se nezapomnělo ..." ; Václav sádlo |
||
|
● |
str. 167, Lebeda, Josef ● str. 340, Žák, Oldřich | |
| ● |
" Dlouholetý zaměstnanec Mautnetových textilních závodů komunista František Ducháček ve svých obsáhlých pamětech nazývá tuto skupinu národně-socialistickou, kde úřednická část výboru ( Waltr Tesař, Oldřich Žák ) byla pro měšťáckou republiku typu tatíček Masaryk. Dělnická část vedená zedníkem Lebedou byla proti kapitalistickému pořádku. Postoj Josefa Lebedy zaujal představitele náchodských komunistů a pověřili Josefa Winklera, aby předal Františku Ducháčkovi příkaz, na jehož základě měl zjistit, kdo všechno jde za zedníkem Lebedou. ..." ( Lebeda, Josef,str. 167 ) |
|
| ● |
"Oldřich Žák byl členem nekomunistické odbojové skupiny zaměstnanců Mautnerových textilních závodů, kde pracoval jako tkalcovský sálový mistr. Jeho podřízený, komunistický funkcionář František Ducháček ..." ( Žák, Oldřich, str. 340 ) |
|
| ► | Pan František Ducháček je členem odbojové skupiny ilegální KSČ, která se utvořila kolem Bohumila Říčaře (Wiesner -Špreňar - Rajmon), kterou rozpracovává komfident gestapa Vladimír Farský - Karel, který patří mezi "důvěrníky" - V - Personen. Z pohledu gestapa jsou rozpracovávaní odbojáři příležitostnými informátory gestapa - A-Personen/I-Personen, které gestapo, prostřednictvím svého "důvěrníka" - V-Personen, úkoluje ... |
|
| Výše dokládám, že konfident Farský opravdu využíval své spolupracovníky v odboji jako infirmátory. Je velmi pravděpodobné, že byl komisařem Janturem - referát II. A Řídící úřadovny gestapa Praha i takto úkolován. |
||
| ● | str. 340, Žák, Oldřich ● str 286, Tesař, Waltr | |
| ● |
" Když gestapo v únoru 1943 dopadlo nejbližší spolupracovníky Albína Sládka, našlo u jednoho z nich, hajného Václava Kašpara, telegram s textem: "Přijeď, Olda". Poté z něj vytlouklo, že se jedná o Oldřicha Žáka z Náchoda, a 24. února přijelo do Náchoda zatknout nejen jeho, ale i ostatní členy jejich skupiny. ..." ( Žák, Oldřich, str. 340 ) |
|
| ● |
"U Václava Kašpara ( zatčen 23.2.1943 v pozdních odpoledních hodinách ) byl při osobní prohlídce nalezen telegram s textem "Přijeď, Olda". Gestapu se mučením podařilo z hajného vynutit informaci, že Olda pochází z Náchoda, a po dalším pátrání zjistilo, že se jedná o Oldřicha Žáka, jednoho z členů skupiny Waltra Tesaře. Již 24. února byli zatčeni nejen všichni členové náchodské, ale i hronovské skupiny, a 10. března byla dopadena skupina z Babí." ( Teseař, Waltr, str. 286 ) |
|
| ► |
Pro PhDr. Václava Sádlo je příznačné, že neuvádí zdroj těchto informací. V nepublikované práci Josefa Brandejse - "Lidé statečných srdcí: 5. okrsek Obrany národa v rámci severovýchodního uskupení generálů Petra Nováka a Františka Bláhy v letech 1939 - 1945" je na str.106 uvedeno, že zdrojem této informace jsou paměti Alby Špreňarové s nimiž pracje i PhDr. Václav Sádlo. Přitom PhDr. Václav Sádlo má prokazatelně k dispozici obžalovací spis 13 J 167/44 a prokazatelně také pracoval s publikací Josefa Brandejse - "Lidé statečných srdcí: 5. okrsek Obrany národa v rámci severovýchodního uskupení generálů Petra Nováka a Františka Bláhy v letech 1939 - 1945" , kde je na str. 106 uvedeno i to, že pan Bohumil Čtrvrtečka, který poskytl poslední ubytování št.kpt. Albínu Sládkovi v hcalupě u své maminky, kde byl št. kpt. Albín Sládek 26.2.1943 zavražděn, tvrdil: |
|
| "... Už tenkrát 26. února 1943 jsme zjistili, že u Sládka byl nalezen telegram od Oldřicha Žáka. ..." | ||
|
Jediní, kdo mohli nalézt u zavražděmého št.kpt. Albína Sládka nějaký telegram byli gestapáci, kteří s touto informací mohli pracovat při výsleších zatčených odbojářů. Adresátem telegramů je pan Václav Kašpar, to je také potvrzeno v obžalovacím spisu 13 J 167/44. Originály blanketů obou telegramů, které podal pan Oldřich Žák byly uloženy u telegrafního úřadu v Náchodě, kde byly podány. Poštovním zřízencem na tomto telegrafním úřadě je pan Jan Špteňar, manžel paní Alby Špreňarové, což na str. 111 publikace "Náchod za protektorátu" dokládá PhDr. Václav Sádlo. |
||
| V publikaci Josefa Brandejse - "Lidé statečných srdcí: 5. okrsek Obrany národa v rámci severovýchodního uskupení generálů Petra Nováka a Františka Bláhy v letech 1939 - 1945" je na str. 106 dále uvedeno: | ||
| "... Teprve po 50 letech byl objeven ve státním archivu zápis s paní Spreňarovou, která líčí, že telegram skutečně existoval, ale byl objeven u hajného Kašpara. Zněl: "Přijeď Olda"..." | ||
|
Josef Brandejs na str. 107 práce"Lidé statečných srdcí: 5. okrsek Obrany národa v rámci severovýchodního uskupení generálů Petra Nováka a Františka Bláhy v letech 1939 - 1945" k tomuto telegranu dále uvádí: |
||
|
"I když byl hajný Kašpar gestapáky zmučen, adresáta neprozradil, ..."
|
||
| ► Fakta: | ||
|
Z obžalovacáho spisu 13 J 167/44 je zřejmé, že gestapo prokázalo, že pan Oldřich Žák odeslal hajnému Václavu Kašparovi dva telegramy. Pvním telegramem ruší pan Oldřich Žák setkání v sobotu 30. ledna 1943, které se ale dle Jana Brunclíka konalo - viz citace ze str. 22 publikace "Živého mne nedostanou!", která je uvedena výše. Druhým telegramem zve pan Oldřich Žák hajného Václava Kašpara na návštěvu 6. února 1943. Z kontextu sdělení v obžalovacím spisu je zřejmé, že termín schůzky byl stanoven panem Waltrem Tesařem až po té, co došlo k odmítnutí termínu, který stanovil št. kpt. Albín Sládek. Z obžalovacího spisu je jednoznačné, že št. kpt. Albím Sládek stanovil jen jeden termín pro setkání a tak se, v souladu s textem, který je uvedený ve vyšetčovacím spisu dá usuzovat, že v druhém telegramu byl uveden datum, kdy má přijet hajný Václav Kašpar se št. kpt. Albínem Sládkem na návštěvu. Je více než pravděpodobné, že v druhém telegramu, který odeslal pan Oldřich Žák hajnému Václavu Kašparovi, nejméně devatenáct dnů před zatčenám hajného Václava Kašpara 23. února 1943, byl jiný text, než: "Přijeď, Olda." V žádné písemnosti vzniklé v této věci z činnosti gestapa jsem nenalezl informaci, která by vypovídala o tom, jestli byl nějaký telegram vůbec u št. kpt. Albína Sládka nebo u pana Václava Kašpara nalezen. Gestapo s největší pravděpodobností narazilo na tyto telegramy při rutinní kriminalistické práci, když prověřovalo dohledatelné kontakty zadržených odbojářů. k této činnosti mohlo využít i protektorátní četníky |
||
"Aby se nezapomnělo ..." ; Václav sádlo |
||
| ● | str. 15-16, Belda, E. st. ● str. 286, Tesař, Waltr ● str. 203, Nováková, Albína | |
| ● |
" Waltr Tesař, Oldřich Žák a Stanislav Macháně, zaměstnanci Mautnerových textilních závodů v Náchodě s babskými odbojáři úzce spolupracovali, takže je v některé literatuře uváděno, že se jedná o jednu skupinu. ( Belda, E. st., str. 15 ) |
|
| ► | To potvrzuje i Jan Brunclík v publikaci "Živého mne nedostanou" na str. 22, viz. citace výše. | |
| ● |
" Josef Bernard ve svých obsáhlých pamětech uvádí také příčinu zatčení. Souvisela s dopadením Albína Sládka. Gestapo jej nejprve hledalo 23. února navečer v hájence manželů Kašparových u Petrovic. Tam sice nebyl, ale úspěch slavilo o tři dny později. Zastřelilo jej časně ráno 26. února ve vesnici Doly pod Novým Hrádkem v Orlických horách ve spánku. Již předtím se úředníkům gestapa podařilo z hajného Václava Kašpara vytlouci, že s Albínem Sládkem byli u nějakého starosty v blízkosti Náchoda. Tato stopa k dopadení babských odbojářů stačila….“
( Belda, E. st., str. str. 16 )
|
|
| ► | V souvislosti s vraždou št. kpt. Albína Sládka pan Josef Brandejs v nepublikovaném textu "Lidé statečných srdcí: 5. okrsek Obrany národa v rámci severovýchodního uskupení generálů Petra Nováka a Františka Bláhy v letech 1939-1945", na str. 106 uvádí, že Bohuslav Čtvrtečka, který byl po svém zatčení přiveden k chalupě jeho maminky, kde št.kpt. Albín Sládek, vypověděl, že gestapo ke stavení jeho maminky vedl konfident Farský. Z textu pana Josefa Brandejse je dále zřejmé, že pro odbojáře v Bystrém a okolí nebyl konfident Farský neznámou osobou. | |
| ● |
" Hned po té byli její členové (poznámka – z kontextu textu na této straně je zřejmé, že ihned po té, co byli po zatčení dne 10.3.1943 členové babské odbojové skupiny převezeni na venkovskou úřadovnu gestapa do Hradce Králové) konfrontováni na gestapu v Hradci Králové právě s Oldřichem Žákem a Waltrem Tesařem ..."
( Tesař, Waltr, str. str. 286 )
|
|
| ► |
Proč gestapáci konfrontují pana Josefa Bernarda s odbojáři z Náchoda, když gestapo přivedl svojí výpovědí právě na stopu pana Josefa Bernarda hajný Václav Kašpar?
Na toto otázku vlastně odpověděli sami gestapáci.
Pokud by měli gestapáci jistotu, že konfrontace pana Josefa Bernarda s hajným Václavem Kašparem pro ně bude mít větší význam než konfrontace s panem Oldřichem Žákem a panem Waltrem Tesařem, pak by hajného Václava Kašpara s Josefem Bernardem konfrontovali bezprostředně po převozu pana Josefa Bernarda na služebnu gestapa v Hradci Králové ...
|
|
| Josef Brandejs na str. 107 práce"Lidé statečných srdcí: 5. okrsek Obrany národa v rámci severovýchodního uskupení generálů Petra Nováka a Františka Bláhy v letech 1939 - 1945" dokládá, že pan Václav Kašpar nespolupracoval s vyšetřovateli gestapa podle jejich představ. I přes to, že byl gestapáky surově týrán, neprozradil jméno pana Oldřicha Žáka z Náchoda ... Je možné, že to je ten důvod, pro který není gestapáky provedena konfrontace pana Josefa Bernarda, ihned po jeho zatčení, s panem Václavem Kašparem. PhDr. Václav Sádlo je v období, kdy pracuje na publikaci "Aby se nezapomnělo ..." ředitelem Regionálního muzea v Náchodě, v jehož knihovně je uložena i práce pana Josefa Brandejse "Lidé statečných srdcí: 5. okrsek Obrany národa v rámci severovýchodního uskupení generálů Petra Nováka a Františka Bláhy v letech 1939 - 1945" . PhDr. Václav Sádlo tuto práci zná, pracuje s ní a odkazuje se na ni i v publikaci "Aby se nezapomnělo...". Václav Sádlo ví, že v této práci pan Brandejs dokládá jak rozsáhlá byla činnost konfidenta Farského, přes to si dovolí tvrdit následující: |
||
| ● |
"Po rozbití krajské organizace Obrany národa v Hradci Králové navázali hronovští odbojáři kontakty s jejím členem Albínem Sládkem, kterému se podařilo uprchnout a až do února 1943 se úspěšně skrýval na mnoha místech severovýchodních Čech. Stal se v této oblasti vedoucím všech nekomunistických odbojových skupin. Po dopadení jeho nejbližších spolupracovníků byly mimo jiné prozrazeny skupiny v Náchodě, Hronově a později i na Babí.
Z hronovské odbojové organizace nejprve vyzradili Hynka Kohla, protože věděli, že právě u něj se Albín Sládek během návštěv Hronova skrýval. Na základě této informace byl Hynek Kohl zatčen 24. února 1943 stejně jako Josef Jirásek, František Kotík, Václav Brandejs a Albína Nováková"
( Nováková, Albína, st., str. 203 )
|
|
|
Z obžalovacího spisu ze dne 25.6.1944 - 13J 167/4 je zřejmé, že pan Václav Kašpar byl velmi blízkým spolupracovníkem št.kpt. Albína Sládka. |
|||
| ► | Pan farář Československé církve evangelické v Klášteře nad Dědinou Bohuslav Opočenský byl jedním z blízkých spolupracovníků pana Václava Kašpara. Pan farář si pana Václava Kašpara vážil jako charakterního a spolehlivého člověka. | ||
| ► | Stejně o panu Václavu Kašparovi píše prof. Antonám Macht, který byl v cele č.5, v malé pevnosti Terezín, spoluvězněm pana Václava Kašpara. | ||
| Vladimír Farský - Karel ( V-Personnen) - 10. března 1943 zatčením odbojářů v Babí neskončila pro tohoto konfidenta gestapa na Náchodsku a v jeho okolí jeho krvavá mise. První etapa likvidace odboje gestapem v severovýchodních Čechách je ve své polovině a ta druhá - likvidace odboje ilegální KSČ, v jehož struktuře je zakonspirován konfident Farský, začne cca za měsíc a provádí ji komisař Jantur - vedoucí protikomunistického referátu Řídící úřadovna gestapa Praha. Gestapo nestojí o to, aby se jeho elitní konfident prozradil a tak mu poskytuje krytí ... |
|||
| ► | Gestapo zatklo na začátku akce i díky informacím získaným od konfidenta Farského minimálně jednu osobnost, která je autoritou pro další zatčené vlastence, které pozatýkalo díky informacím konfidenta. | ||
| ► |
Gestapáci mají povědomí i o tom, že se minimálně jeden blízký spolupracovník št.kpt. Albína Sládka, pana Bohumila Říčaře podílel na pokusu zlikvidovat minimálně jednoho konfidenta gestapa, který patřil do podřízenosti Řídící úřadovny gestapa Praha a byl odbojáři odhalen. Gestapo má mnoho důvodů, aby konfidenta Farského krylo ... |
||
|
|||
| To, že byli manželé Kašparovi vnímáni jako mravní a morální lidé, osobnosti, je zřejmé i ze dvou stránek pamětí paní Alby Špreňarové, které mi zaslala paní Špatenková. Paní Alba Špreňarová byla po té, co jí skončil koloběh prvních výslechů, který začal ihned po jejím zatčení v neděli 28. března 1943, přeložena ve věznici královéhradeckého gestapa na celu k paní Růženě Kašparové. |
|||
| "... Když mne odvedli do nové cely, našla jsem v ní ženu. Byla to p. K. od Týniště. Byla tak jemná, často plakala doma měla 12 letou dcerku. Byl tu i její muž hajný. Patřili k našemu případu. Poznala jsem ji hned, ačkoliv jsem ji nikdy neviděla jenom jsem o ni slyšela. Jste paní K. oslovila jsem ji? Ano vy mě znáte. ..." |
|||
|
Oldřich Sládek v knize "Zločinná role gestapa" dokládá, že zatčení vlastenci byli v prvních dnech po jejich zatčení izolováni a intenzivně gestapáky vyslýcháni. |
|||
| ► | Jak je možné, že paní Alba Špreňarová ihned poznala paní Růženu Kašparovou, když se tyto dvě ženy neznaly, nikdy před tím se nesetkaly. Paní Alba Špreňarová mohla znát paní Růženu Kašparovou jen z vyprávění. Vyprávět paní Albě Špreňarové o paní Růženě Kašparové mohl jen pan Bohumil Řířař, který v roce 1942 a na začátku roku 1943 u Šprňaů pobýval. Pan Bohumil Říčař byl prokazatelně jediný, kdo byl ve styku s manžely Špreňarovými a znal manřele Kašparovi, u jejichž hájovny zemřel jeho syn Mirek. Ke Špreňarům docházel jak před 23. únorem 1943 tak i po tomto datu konfident Farský. Je velmi pravděpodobné, že zprávu o smrti pana Miroslava Říčaře přinesl panu Bohumilu Říčařovi právě Farský ... Pokud se v této souvislosti zmínil pan Bohumil Říčař o manželích Kašparových, pak se o nich jistě nebavil tak dopodrobna, aby na základě jeho vyprávění paní Alba Špreňarová, jejíž psychika je otřesena koloběhem prvních výslechů, ihned po té, co ji bachaři přivedli do nové cely, poznala paní Růženu Kašparovou, tak jak tvrdí ve svých vzpomínkách ... Pokud se na základě této tragické informace podařilo rozpovídat Farskému pana Bohumila Říčaře o dění v hájovně i o dění v odbojové organizaci Jitřenka - kdo zajišťoval spojení atd. pak nebylo zájmem Farského, aby pan Bohumil Říčaž dopodrobna popisoval jak vypadá paní Růžena Kašparová ... |
||
| ► | Paní Růžena Kašparová byla normální ženská. Z těch pár lístků, které z gestapa mohla paní Růžena Kašparová poslat svým blízkým na mne promlouvá sebevědomá a rázná žena. Z vyprávění mé maminky, ale třeba i z dopisu paní Marie Šturmové je také zřejmé, že takovou ženou byla a to i v osvětimském pekle i v době, kdy jí zbývalo jen pár hodin života. |
||
| ► | Z popisu paní Alby Špreňarové je zřejmé, že se na celu k paní Růženě Kašparové dostala v době, kdy už je rozhodnuto o uvalení ochranné vazby na paní Růženu Kašparovou - policejní vazba na začátku roku 1943 mohla trvat od 10 do 42 dnů, návrh na uvalení ochranné vazby na paní Růženu Kašparovou musel k tomu příslušný referent podat nejpozději v pondělí 5. duna 1943, což je 9 dnů po zatčení paní Alby Špreňarové, ktrá byla velmi pravděpodobně ve své věci velmi intenzivně vyslýchána do čtvrtka 1. dubna 1943. Na celu k paní Růženě Kašparové tak mohla přijít v pátek 2. dubna 1943 a další výslechy ji ještě čekají... | ||
| ► | Z textu, který paní Alba Špreňarová napsala, je zřejmé, že k nim na celu docházel vrchní dozorce ve věznici královéhradeckého gestapa Jindřich Fibinger - sadista, který nikdy nevedl vyšetřování, ale účastnil se výslechů, které se i často konaly v jeho kanceláři. Jeho úlohou u výslechů bylo bít a týrání vyslíchaného na pokyn vyšetřovatele, neměl jinak s vyšetřováním, které prováděli referenti gestapa nic společného ... Z materiálu "MLS Hradec Králové, k. 1, LS 1/45 –Jindřich Fibinger, záznam zhlavního přelíčení" je zžejmé, že se Jindřich Fibingr účastnil výslechů například členů ilegální KSČ z Hronova, kteří byli zatčeni ve stejné věci jako paní Alba Špreňarová, kde tyto odbojáře při výsleších surově bil ... Je svědecky doloženo, že Jindřich Fibingr bil vězně i na celách, že ve své kanceláři sexuálně obtěžoval minimálně jednu vězněnou ženu ... Jeho bratr Josef Fibingr byl také surový sadista, sloužil na gestapu v Hradci Králvé jako referent. |
||
| ► | V době, kdy přichází paná Alba Špreňarová na celu k paná Růženě Kašparoví již gestapo ukončilo vyšetřování paní Růženy Kašparové, neprobáhají žádné výslechy a paní Růžena Kašparový čeká na deportaci do koncentračního tábora, která proběhla 17.4.1943. | ||
|
O tom, že nejen královéhradecké gestapo plánuje zatýkací akce i s ohledem na své kapacity, s ohleden na to, co jsou schopni zvládnout vyšetřovatelé gestapa, s ohledem na kapacitu věznice, vypovídal šéf královéhradeckého gestapa A. Hardke u MLS v Hradci Králové. Paní Alby Šprsňarová je zatčena v rámci druhé etapy likvidace odboje, kdy je jikvidován odboj ilegální KSČ královéhradeckého kraje, v době, kdy již je ukončeno šetření gestapa ve většině případů v první etapě zatčených vlastenců, v níž byla zatčena třeba i paní Albína Nováková z Hronova, která je také v rámci uvalení ochranné vazby 17.4.1943 deportována do koncentračního tábora. |
|||
| ► | Ze stránek, které paní Alba Špreňarová napsala, je zřejmé, že se gestapu podařilo paní Albu Špraňarovou dostat pod tlak, do nejistoty, kdy vlastně nevěřila nikomu: | ||
| "... Gestapáci dovedli intrikami lidi tak rozeštvat, že jsme se vůbec nepoznávali. ..." | |||
|
Ano, to gestapáci uměli perfektně. Plně tuto taktiku psychického nátlaku až teroru, kdy zatčenému i na základě lží a polopravd gestapáci brali pevnou půdu pod nohama a vháněli ho do spárů nejistoty s pocity zmaru, zrady, které přecházely až v sebelítost gestapem vyšetřovaného vlastence, popisuje v publikaci "Zločinná role gestapa" i Oldřich Sládek. Psychický nátlak, teror je doplňován a kombinován s dalšími metodami a prostředky, které gestapáci využívají při výsleších vlastenců, kteří nespolupracují s vyšetřovateli, tak jak by si vyšetřovatelé představovali. V souvislosti s výslechem pana Oldřich Šrůtka, který proběhl ihned po zatčení pana Oldřicha Šrůtka v pokoji hotelu na náměstí v Dobrušce, mlluví gestapák Hanke, že komisař Winkler podrobil se svými spolupracobníky pana Oldřicha Šrůtka výslechu, ktrý proběhl běžným způsobem, kdy byl křik sadisticky mučeného pana Šrůtaky slyšet až na dobrušťské náměstí. |
|||
| ► |
Paní Alba Špreňarová, podle toho, co píše, byla ve značném psychickém vypětí, ve značném stresu. To, že si s ní paní Růřena Kašparová povídala a ukazovala jí, že i ona má své starosti, problémy, ..., to ten stres, v němž paní Alba Špreňarová byla, dokázalo uvolnit, přivádělo ji to na jiné myšlenky, odpoutávalo ji to od jejich starostí, od starostí, které řešila, snižovalo to její duševní napětí - stres, který ventilovala nejen smíchem, ale i rázným a rozhodným řešením ve věcech, které s paní Růženou Kašparovou probíraly ... |
||
| PhDr. Václava Sádlo v souvislostí pamětmi paní Alby Špreňarové dokládá, že paní Alba Špreňarová s referenty gestapa nespolupracpvala: | |||
|
"Alba Špreňarová věřila, že díky své morální převaze se jí za celou dobu věznění nikdo neodvážil udeřit, přesto nic neprozradila." (Václav Sádlo, Alena Čtvrtečková - Náchod za protektorátu, str. 111) |
|||
| ► | Ve výpovědi u MLS v Hradci Králové Jindřich Fibingr například uvedl: | ||
| "... Pokud jde o svědka Jocha, nepopírám rovněž, že jsem svědka Jocha políčkoval, poněvadž se Lieblovi nechtěl přiznat.“ | |||
| ► | V textu věnovaném PhDr. Václavem Sádlem a Alenou Čtvrtečkovou paní Albě Špreňarové v publikaci Náchod za protektorátu, str 111 nalezneme i následující tvrzení, které vychízí z textu pamětí paní Alby Špreňarové: | ||
| "... Jednou večer, když vězeňkyně musely na gestapu uklízet kanceláře, oklamaly své strážce a seznámila se se svými spisy. ..." | |||
|
Gestapo veškeré písemnosti včetně spisů vede v německém jazyce. O tom, jak byly spisy vedeny a hlavně jak se se spisy zacházelo v rámci dodržování zásad spisové služby ( gestapo je přísně vojensky řízená organizace a spisy mají i různé stupně utajení ...) nepodává svědectví jen třeba Oldřich Sládek v publikaci "Zločinná role gestapa", této problematice se věnuje i prof. Macht v publikaci "Pankrác - Terezín, malá pevnost". Pan prof. Macht pracoval v kanceláři policejní věznice Terezín a popisuje i to, jak byly spisy v policejní věznici pražského gestapa vězněných vlastenců uloženy a jaké úsilí musel vynaložit pokud chtěl do některého z nich nahlédnout ... |
|||
| ► | Na základě pamětí paní Alby Špraňarové PhDr. Václav Sádlo tvrdí v publikaci "Aby se nezapomnělo ..." i to, že: | ||
| " Když gestapo v únoru 1943 dopadlo nejbližší spolupracovníky Albína Sládka, našlo u jednoho z nich, hajného Václava Kašpara, telegram s textem: "Přijeď, Olda". Poté z něj vytlouklo, že se jedná o Oldřicha Žáka z Náchoda, a 24. února přijelo do Náchoda zatknout nejen jeho, ale i ostatní členy jejich skupiny. ..." | |||
"Aby se nezapomnělo ..." ; Václav sádlo |
|||
| ● | str. 221, Raimon, František | ||
| ● |
" K vyzrazení náchodské skupiny došlo mimo její řady. Dne 28. března 1943 byli zatčeni Jan a Alba Špreňarovi, Bohumil Říčař a Růžena Wiesnerová. Ostatní byli zatýkáni postupně, zřejmě v souvislosti s tím, jak je na gestapu prozrazovali ti, kteří nevydrželi nelidské útrapy s výslechy spojené. Pět dnů po zatčení výše jmenovaných došla také řada na četnického strážmistra Františka Rajmona. ..." ( Rajmon, František, str. 221 ) |
||
| ► |
V této pasáži trumfnul PhDr. Václav Sádlo i Jana Brunclíka.
Jak jsem již uvedl. Zatčení vlastenci na gestapu vypovídali, i vy PhDr. Václave Sádlo byste vypovídal a to, co by vás téměř jistě zlomilo, by byla konfrontace se zrůdou, kterou jste měl za přítele, soudruha a která vás nemilosrdně poslala do spárů gestapáckých zločinců, sadistů, která v době, kdy jste jí poskytoval úkryt, pohostinství vás již vedla do záhuby.
Konfident Vladimír Farský - Karel takovou zrůdou byl!
I přes to, že byli zrazeni, neměli ponětí o tom, co všechno gestapo ví, se mnohým vlastencům podařilo vypovídat tak, že gestapáci nezískali informace o oblastech, které jim konfident, nebo konfidenti nerozkryli, o oblastech, které se gestapu nepodařilo rozkrýt ani analýzou dat získaných od konfidentů a doplněných z výslechů zatčených vlastenců.
|
||
|
|
|||
| Gestapo nepostupuje při likvidaci jednotlivých odbojových skupin v oblasti severovýchodních Čech, jednotlivých členů odboje, spolupracovníků št. kpt. Albína Sládka, železničáře Bohumila Říčaře, chaoticky. Postup gestapa není založen na náhodě nebo sledu náhod, ale je založen na rutinní policejní a kriminalistické práci, při níž jsou využíváni i konfidenti. Na základě analýzy získaných poznatků sestavuje operativa gestapa plán zatýkací akce na první dny a vytyčuje směry, kterými se mají vyšetřovatelé gestapa ubírat při získávání informací v rámci vytěžování zatčených vlastenců a i v rámci úkolování konfidenta nebo konfidentů v jeho další činnosti, v rámci rozkrývání likvidované odbojové organizace. Při provádění vlastní akce, kdy jedním z jejich úkolů je zatčení št. kpt. Albína Sládka, gestapo systematicky zmenšuje oblast, v níž může št, kpt. Albín Sládek působit. Št. kpt. Albín Sládek je systematicky vytláčován do oblasti, kterou může gestapo kontrolovat a to i díky činnosti konfidenta Vladimíra Farského - Karla. To je důvod, pro který jsou likvidovány odbojové skupiny v Náchodě a Hronově. Proč není likvidována odbojová skupina v Babí! |
 |
