Na  průčelí bývalé hájovny  ve Velkých Petrovicích je unístěna bronzová pamětní deska, kterou zde  v úctě nechali krátce po skončení naší okupace umístit spolubojovníci manželů Kašparových a pana Václava Zemana, čelných představitelů odbojové organizace Národní odboj - Jitřenka, které 23. února 1943 z hájovny odvleko gestapo.
Asi 50 metrů od průčelí hájovny, směrem k Týništi nad Orlicí nalezneme pomníček pana Miroslava Říčaře, který byl v těchto místech, v nočních hodinách 23. února 1943 s největší pravděpodobností zavražděn gestapáky.

O tomto tragickém dni podává své svědectví Josef Brandejs ve spisku Oběti z petrovické hájenky, jehož jeden výtisk je uložen u Okresního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu v Rychnově nad Kněžnou, kde jako písemná prace ( svědectví ) pod evidenčním číslem 83 - viz. str. 375, "Popravení a umučení občané Okresu Rychnov nad Kněžnou 1938-1945", velmi úspěšně slouží k matení historiků a badatelů.

Josef Brandejs ve své práci z roku 1995, například na str. 109, poukazuje i na to, že vlastenci, kteří byli členy odbojové organizavé Obrana národa - Jitřenka upadli v zapomnění.

" ... byla to velmi statečná žena ( poznámka: paní Alba Nováková - zatčená gestapem 24.2.1943, umučena v Osvětimi 1.6.1943 ), ale kdo ji dnes zná? A žáčkové obecné školy v Hronově mají na chodbě její velký obraz, který by připomínal hrdinství jejich ředitelky? Kdepak, nic takového, ani po čtyřech letech znovunabytí svobody žáčkové svou statečnou ředitelku neznají. ..."

V souvislosti s výše uvedenou citací Josefa Brandejse, z níž je zřejmé, že níže uvedený spisek sepsal Josef Brandejs v době, kdy se nemohl svobodně vyjadřovat, jsem názoru, že tato recenze musí být ke spisku ev.č.: 83 přiložena a sním prezentována. Z toho důvodu jsem jí přiřadil evidenční číslo 83/1, tak aby mohla být se spiskem spárována!

1.

2.

V hájovně ve Velkých Petrovicích č.p. 60 zůstali po razii gestapa dva týnišťští četníci, kteří zabrali přízemí hájovny.

Jeden z četníků měl hlídku na prostranství před vstupními deveřmi do hájovny, druhý v hájovně odpočíval před střídáním na svoji hlídku.

Do jediné místnosti v prvním patře hájovny byli gestapem vykázáni - paní Božena Lochmanová, sestra hajného Václava Kašpara, její desetiletý syn Jirka a třináctiletá dcerka manželů Kašparových Jiřinka, kteří byli svědky dění, které následovalo po odjezdu gestapa se zatčenými manželi Kašparovými a panem Václavem Zemanem.

3.

4.

Informaci o vysílačce J. Brandejs převzal z publikace Antonína Machta: "Pankrác – Terezín – malá pevnost", 1946; Praha; str 53 až 60. 

J. Brandejs tuto informaci uvádí již V článku Cestami naší svobody, který naleznete na str. 40 – 43, "Sborníček Čapkova muzea". V tomto textu J. Brandejs svým způsobem reprodukuje text, který naleznete na straně 53 a 60 publikace Antonína Machta: "Pankrác – Terezín – malá pevnost", 1946, Praha.

Publikace: Antonína Machta: Pankrác – Terezín – Malá pevnost, 1946, není uvedena v části: Použité prameny; str. 9, tohoto spisku

5.

6.

Pokud by pan Václav Kašpar šel do  Kláštera nad Dědinou za panem farářem Opočenským, s nímž v rámci Národního odboje - Jitřenka spolupracoval, tak by rozhodně nešel přes   Bolehošť a Očelice  . 

J. Brandejs neuvádí žádný důvod proč by si pan Václav Kašpar tak zacházel, pokud by opravdu 23. února 1943 šel za panem farářem Opočenským.

7.

8.

Protokol z výslechu pana Josefa Dubce ze 6. května 1943.

Z protokolu je zžejmé, že ohledně palných zbraná byl pan Josef Dubec gestapáky dotazován. Dotazy na zbraně vyšetřovatel gestapa panu Joseu Dubcovi pokládá v souvislosti s osobou pana Bohumila Říčaře a pana Josefa Formánka. V tomto a ani žádním jiném protokolu sepsaném gestapáky z výslechů pana Josefa Dubce není zaznamenána ani jedna otázka ze strany gestapa, jestli měl pan Miroslav Říčař osobní zbraň. Je zřejmé, že vyšetřovatelé gestapa s největší pravděpodobností neměli žádnou potřebu takovou otázku panu Joseu Dubcovi položit.

Pan Josef Dubec v souvislosti s nepovolenám ozbrojováním pana Miroslava Říčaře uvedl, že pan Miroslav Říčař věděl o úkrytu 25 kg dinamitu a dvou kulometných hlavní a že z tohoto úkrytu odnesl 5 kg dinamitu.

Pan Josef Dubec osobní zbraň neměl, nechodil ozbrojen.

V této souvislosti se dá usuzovat, že s největší pravděpodobností pan Miroslav Říčař ozbrojen také nechodil ...

PISTOLE PRAGA MODEL 21 ráže 6,35 mm Browning

9.

Dopis, který psal pan Václav Kašpar před svojí popravou a byl určen jeho nejbližším.

Z částí opisu tohoto dopisu se na těchto stránkách setkáte v konceptu článku, který nikdy nebyl vydán - Poslední dopis, autor konceptu - Vilém Kejzlar.

Článek měl po schválení paní Jiřinou Malcovou - roz. Kašparovou vyjít ve Sborníčku Čapkova újezdního muzea v Týništi nad Orlicí. Tento článek nikdy nebyl publikován ani ve Sborníčku, ani nikde jinde.

Šéfredaktorem Sborníčku byl Ing. Jiří Zelenka, redaktory byli - Vilém Kejzlar a Josef Brandejs - autor tohoto spisku. 

Pan Vilém Kejzlar se sběrem podkladů, mezi nimiž byly autentické výpovědi účastníků odboje zabýval řadu let.

Koncept článku Poslední dopis v sobě neodráží plnou šíři badatelské činnosti pana Viléma Kejzlara, kterou v souvislosti se sběrem informací ohledně odbojové činnosti osobností, které v hájovně působily, podnikal Pan Vilím Kejzlar měl dosti velké povědomí i o konfidentu Farském - psal se rok 1974. 

Je velmi pravděpodobné, že své záznamy předal pan Vilém Kejzlar Ing. Zelinkovi a Brandejsovi a doufal, že díky tomu nebudou ztraceny. V tom se vmýlil. Jedinečné informace, které pan Vilém Kejzlar zaznamenal se mi zatím nikde nepodařilo dohledat.

Jedno je jisté, Brandejs ve  spisku - Oběti z petrovické hájenky, použil panem Kejzlarem zhotovený opis posledního dopisu pana Václava Kašpara. Jasně a jednoznačně tím Brandejs ukazuje, že mu není nic cizí a že nemá úctu k ničemu. Odhazuje masku a odhaluje, jak nízkou osobností je. Jen někdo, kdo postrádá základy elementární slušnosti, morálky a etiky si dovolí pozměňovat a cenzurovat dopis člověka, který jej píše svým blízkým pár minut před svojí popravou. Jen opravdu nicotná osobnost si dovolí tvrdit, že se jedná o autentický dopis a v tomto duchu ho publikuje ...

Psala se sedmdesátá léta minulého století a pro ideology vládnoucího režimu jsou stále manželé Kašparovi, Žofie Šnajdrová, Inka Slezáková, npor. Albín Sládek, mjr. Václav Snítil, učitel Zíb, ...., představiteli nekomunistického, buržoazního, prozápadně orientovaného odboje, který z rozhodnutí soudruhů na začátku sedmdesátých let vlastně ani odbojem nebyl a tak přeci alespoň ten poslední dopis musí být ideologicky v pořádku!

Poslední dopis pana Václava Kašpara, ktrý psal před svojí popravou:

Z kopie dopisu je zřejmé, že není psán na kusu papíru, ale na nacisty předtištěném a formátovaném blanketu.

Čitelnou pasáž z kopie posledního dopisu pana Václava Kašpara nenaleznete na str. 5 Brandejsova spisku. 

Pasáž začíná na konci šestého řádku Brandejsovi vize posledního dopisu pana Václava Kašpara

10.

Prezident Československé republiky - Dr. Edvard Beneš udělil 16. září 1945 in memiriam svob. Václavu Kašparovi Československý válečný kříž 1939. Matriční číslo 8078.

11.

Ing. Jiří Zelenka neuvádí zdroj této informace. Tato informace je nepravdivá! 

V době, kdy pan Václav Zemen píše z Dory korespondenční lístky, které jsou publikovány na stránce "Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou ..." , již pochody smrti, jejichž trasa vedla kolem Choustíkova Hradiště u Dvora Králové nad Labem, nebyly nacisty organizovány.

12.

13.

Paní Růžena Kašparová se po svém zatčení gestapem znovu setkává s paní Žofií Šnajdrovou - Jitřenkou a Annou Slezákovou - Inkou ve věznici královéhradeckého gestapa, ve stejný den jsou tyto tři ženy spolu s paní Jolanou Kašparovou a dalšími zatčenými deportovány do malé pevnosti Terezín a odtud, po té, co na ně byla gestapem uvalena ochranná vazba, do koncentračního tábora Osvětim.

O pobytu těchto tří statečných žen v Osvětimi vypovídá dopis paní Marie Šturmové.

14.

V nepublikované práci Josefa Brandejse, ktrá byla sepsaná v roce 1995 - "Lidé statečných srdcí: 5. okrsek Obrany národa v rámci severovýchodního uskupení generálů Petra Nováka a Františka Bláhy v letech 1939-1945"  ( text této práce mám před sebou, řada indicií poukazuje na skutečnost, že autor této nepublikované práce je totožný s autorem spisku "Oběti petrovické hájenky, jen kabát má jiný, ten servilní k ideologii jedné vládnoucí strany vyměnil za kabát v nových barvách, stal se z něj příkrý kritik toho co sám dělal, znal jsem ho, nepřekvapuje mne to ...)  a v publikaci "Náchod za protektorátu"; Alena Čtvrtečková, Václav Sádlo; se na straně 110, v textu věnovaném paní Růženě Wiesnerové, dozvíme:

"...vždy mne moc mrzelo, že bývalí mocní dělali z mého otce komunistu, kterým nikdy nebyl. Paní Wiesnerová mi v Náchodě řekla, že ve válce Josef (Pavel) Formánek otce přijal do KSČ. I když byl od dvacátých let sociální demokrat nikdy ne komunista ..."

Vstoupit do ilegální KSČ v roce 1942 - po prvním stanném právu, vyžadovalo hodně odvahy a na podzim, po druhém stanném právu, kdy byli za členy ilegájní KSČ přijati pan Miroslav Říčař a jeho strýc, pan Josef Dubec, to byl také velmi odvážný čin!

Nejen v pracích Dr. Edvarda Beneše nalezneme vysvětlení toho, proč dochází k radikalizaci části obyvatelstva v souvislosti s prožitým válečným traumatem, k němuž došlo i po I. světové válce. Dr. Edvard Beneš předpokládal, že po II. světové válce projde Evropou vlna sociálních revolucí a že se to dotkne i československé republiky, která nejen z hlediska sociálního nebude stejným státem jako byla I. republika ...

V této souvislosti se nabízí otázka, do jaké míry jsou sdělení ve zprávách Jarmily Čamrové - Říčařové, které J. Brandejs využil při psaní tohoto spisku, pravdivá.

Pokud by Jarmila Čamrová v odboji spolupracovala se svým bratrem, se svým strýcem, se svým otcem, pak by musela vědět, že jsou zapojeni v odboji ilegální KSČ, musela by vědět, jaké ideály jsou jim blízké, pro jaké ideály jsou připraveni položit svů život ...

Pokud by byla Jarmila Čamrová zapojena do odboje v organizaci ilegální KSČ mezi jejíž vedoucí představitele dle zprávy, kterou zpracovala v roce 1974 komise Ministerstva národní obrany pro vydávání osvědčení podle zákona 255/46Sb. - č.j. 38-352/1974, patří konfident Farský, komise tuto odbojovou organizaci označuje jako organizaci ilegální KSČ - Formánek - Farský - Říčař, pak je více než nepravděpodobné, že by napojení Jarmily Čamrové na tuto organizaci nebylo známo konfidentu Farskému a tím i gestapu.

Z výpovědi pana Josefa Dubce je zřejmé, že ani paní Anna Říčařová v odboji zapojena nebyla, že o zapojení svého syna do odboje s největší pravděpodobností nevěděla. To vlastně potvrzuje i gestapo, které jí neprokázalo žádná provinění a proto byla gestapáky po ukonření vyšetřování propuštěna ...