Stanovisko HDK ČSBS, které zformulovala její předkyně PaedDr. Jitka Gruntová :

( Fotografie Paní PeadDr. Mgr. Jitky Gruntové je převzata ze stránek: KSČM - S lidmi pro lidi )

 

Vážený pane inženýre,
historickodokumentační komise ÚV ČSBS na svém jednání 11. 9. 2012 zaujala následující stanovisko k Vašemu emailu ze dne 16. 8. 2012:
Publikace Radovan Dražan, Josef Juza, Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou: 1938-1945, byla vydána roku 2000 Okresním úřadem Rychnov nad Kněžnou, Okresním výborem Českého svazu bojovníků za svobodu Rychnov nad Kněžnou a Státním okresním archivem v Rychnově nad Kněžnou. Za její věcný obsah odpovídají autoři.
HDK si je vědoma, že badatelé nemusejí znát všechny dostupné prameny a vycházejí jen z těch, které měli k dispozici. Není proto vyloučeno, že se po čase mohou objevit nové informace. To je osud všech historických prací. Každý badatel má právo publikovat nové a podložené informace časopisecky nebo knižně.
Přesto se domníváme, že publikace měla a má velký význam, protože zachytila fakta, která by jinak upadla v zapomnění (např. seznam 266 účastníků odboje) a ztotožňujeme se se stanoviskem člena HDK Miloslava Moulise, jak je uvedl v posudku na uvedenou publikaci: "Pokud se při popisu odbojových organizací nebo osobností vyskytují některé chyby, záleží na pamětnících a historicích, aby je vysvětlili.

S pozdravem
PaedDr. Jitka Gruntová,
předsedkyně HDK

 

Jsem velmi rád, že paní PaedDr. Jitce Gruntové jde o historickou pravdu, tak jak to tvrdí ve článku "Jde mi o historickou pravdu", který byl publikován 22. 7. 2019 v Haló novinách. V tomto článku PaedDr. Gruntová tvrdí:

"Co, podle vás, by měla být hlavní náplň svazu ( poznámka: Českého svazu bojovníků za svobodu - ČSBS)?

Obhajoba historické pravdy. Pravdivé poznání minulosti je nezbytné nikoliv pro pomstu, ale proto, aby se lidé dokázali orientovat v současnosti – ve shodě se slovy někdejšího amerického prezidenta Thomase Jeffersona: »Historie tím, že lidi zpravuje o minulosti, umožňuje jim soudit přítomnost.«"

 

 

Publikace - Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou: 1938-1945 - Josefa Juzy a Radovana Dražana

je z převážné části kompilační publikací, ne autorskou, jak se nám JUDr. Josef Juza v části Předmluva snaží namluvit.

Na velkou škodu této publikaci je, že tam kde se nechal JUDr Josef Juza inspirovat předlohou natolik, že ji opsal, neuvádí zdroj, ze kterého opisoval. Tímto způsobem například pracoval s materiálem - Co o nich vím - Ing. Jiří Zelenka. V tomto materiálu jsou u celé řady medailonků odkazy na zdroje, z nichž autor vycházel, tyto cenné informace JUDr. Juza opomněl opsat. 

V souvislosti se stanoviskem HDK ČSBS, které zformulovala její předkyně PaedDr. Jitka Gruntová, můžu jen konstatovat, že JUDr. Josef Juza mohl přinést o II. odboji, o odbojové organizaci Národní odboj - Jitřenka zajímavé poznatky, kdyby jen nepsal o tom jak bádá - viz. Předmluva, ale opravdu bádal.

Místo toho JUDr. Juza v této publikaci jen čtenáře utvrzuje v tezích, které formulovali komunističtí ideologové v sedmdesátých letech minulého století, jejichž ideu plně převzal, což dokládá jak v podkapitole Obrana národa, str. 114 - 116, kde například tvrdí, že Obrana národa (ON), vojenská složka Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD) má program v oblasti vojenské a v oblasti civilní, která byla v gestci Petičního výboru věrni zůstaneme  (PVVZ) a Politického ústředí (PÚ), které byly civilními složkami ÚVOD.

O tom, že ON je rize vojenská organizace, která ve svém programu řešila jen otázky vojenské a to i před vznikem ÚVOD, vypovídá i směrnice KVV ON Hradec Králové. V rámci zajištění plnění těchto vojenských cílů velmi úzce ON spolupracuje s PVVZ což dokládá i historik Jíří Kolouch.

V podkapitole - Odbojová skupina - Jitřenka v Solnici, str. 117 až 118, JUDr. Juza předčil i normalizační ideology. Juzou je št. kpt. Albínem Sládkem vedená odbojová organizace Národní odboj - Jitřenka v této podkapitole vykreslena jako humanitární skupina na Solnicku.

Vlastenci, kteří jsou zapojeni do činnosti odbojové skupiny v Solnici, skupiny, která je součástí Národního odboje - Jitřenka, plní v rámci této odbojové organizace další úloly. V Solnici byl do odbojové činnosti v rámci Národního odboje - Jitřenka zapojen i pan Antoním Ehl, který nespolupracoval jen se št.kpt. Albínem Sládkem, ale i se železničářem Bohumilem Říčařem, hajným Václavem Kašparem a dalšími vlastenci, což dokládá jak Jan Brunclík, tak to dokládá i sám pan Antonín Ehl v dopisu ze 16. září 1947.

 

"... Po odchodu z Hradce Králové našel útočiště u Antonína Ehla v Solnici (poznámka - št.kpt. Albín Sládek), kam přišel již 7. února 1940 s Bohumilem Říčařem. Zde přečkal první období zatýkání a když se situace poněkud uklidnila, snažil se navázat spojení s těmi, kterým se zatýkání vyhnulo, nebo se jim podařilo před gestapem uprchnout. V této době udržoval styky s majorem Josefem Matohlínou, majorem Václavem Snítilem, přednostou železniční stanice Všestary Hynkem Jiroušem a četnickým strážmistrem Chaloupkou, kteří se scházeli ještě s B. Říčařem u Ant. Ehla v Solnici čp. 367. ..."

 

( Jan Brunclík, "Živého mne nedostanou", str. 16)

 

Na to, že JUDr. Juza je solnický patriot toho o II. odboji v Solnici a jejím okolí moc neví ...

 

Pan Miroslav Moulis a paní PaedDr. Jitka Gruntová, předsedkyně HDK, uvádí, že publikace zachytila například seznam 266 účastníků odboje. Škoda, že se pan Moulis touto publikací zabýval jen povrchně a paní PaedDr. Gruntová a celá HDK, která ve svém posouzení vychází z posudku pana Moulise, této publikaci také moc času nevěnovala. 

Kdo je účastníkem odboje jasně a jednoznačně určuje  Zákon č. 255 ze dne 19. prosince 1946. Budeme li ctít literu tohoto zákona, pak v publikaci není uveden seznam 266 účastníků odboje, ale účastníků odboje je v této publikaci uvedeno daleko méně. Je velmi zarážející, že mezi oběti persekuce nacisty jsou zahrnuty například oběti spojeneckého bombardování, automobilových nehod nebo nuceně nasazení, kteří zemřeli v důsledku úrazu nebo nemoci  -viz příslušný rejstřík a td.

V souvislosti s medailonky občanů, kteří zemřeli na nucených pracích uvádím - můj dědeček, babička a prastrýc byli perzekuováni nacisty, můj otec byl za války nuceně nasazen na práce v říši, v chemickém průmyslu. Vzhledem k tomu mám alespoň minimální povědomí o tom, jaký je rozdíl mezi vězněním v policejní věznici gestapa v roce 1943, uvalením nucené vazby a persekucí v koncentračních táborech a odesláním na nucené práce a životem takto odeslaných občanů na nucených pracích!  V této souvislosti opět odkazuji na ustanovení  Zákona č. 255 ze dne 19. prosince 1946 .

 

 

 

1. V předmluvě této publikace se mimo jiné na straně 41, dozvíme: 

"Rejstřík míst narození a bydliště byl zpracován z údajů, které jsou v záhlaví každého medailonku. Místo bydliště, narození, správní zařazení, jména ulic apod. jsou převzaty z novodobé skutečnosti. Rejstřík zapojení do odbojové činnosti, důvodů zatčení a poprav rovněž vychází z těchto údajů a je vzat zpravidla jako jeden hlavní. Mnozí čeští vlastenci byli za svou odbojovou činnost odsouzeni s odůvodněním velezrady apod., přitom mimo jiné například rozšiřovali protiněmecké tiskoviny. V rejstříku je uveden většinou jeden hlavní trestný čin. Rozsudek a odůvodnění soudu byl pro nás závazný. ..."

 

V rejstříku odbojové činnosti, důvodů zatčení, věznění, poprav a úmrtí obětí nalezneme na str. 329 heslo - "Velezrada" a pod ním je uvedeno 11 jmen odbojářů.

Nemohu se ubránit dojmu, že autor výše uvedené citace, kterou jsem převzal z předmluvy publikace Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938 -1945, měl na mysli rozsudky a odůvodnění nacistických soudů, neboť jednání odbojářů, kteří byli pro tento trestný čin souzeni a odsouzeni podle trestního práva československého, nebylo trestné.

Připomínám, že tato citace je z publikace, na jejímž vydání se podílel OV ČSBS Rychnov nad Kněžnou, který poskytl i odborného recenzenta - PhDr. Václava Matouše.

O tom, jak fungovala nacistická justice by měli mít JUDr. Juza, PhDr. Václav Matouš, recenzent za OV ČSBS, historik Miroslav Moulis a PaedDr. Jitka Gruntová - předsedkyně HDK ČSBS, alespoň minimální povědomí. 

 

Jak na nacistickou justici pohlíží jiní:

►	K fungování nacistické justice se měli možnost po válce vyjádřit i samotní gestapáci
	Z výpovědi A. Hardtkeho u MLS v Hradci Králové – LS33/47 - 17.1.1947  ( Hardke vedl úřadovnu gestapa v Hradci Králové )
	„… Pokud se týče druhého stanného práva v roce 1942, uvádím, že tehdy byli všichni vedoucí venkovských služeben pozváni na služební rozmluvu. Tehdy nám bylo řečeno, že mají stannému soudu být hlášeny osoby, proti kterým není sice přímých důkazů, ale stává zde důvodné podezření, že jsou proti říši a nebo že schvalují atentát na Heydricha, dále osoby, které mají zbraň schovanou a nehlášenou a konečně, které ilegálně pracovaly. Za tím účelem měli jsme obdržet od služeben SD seznamy těchto osob, které jsme neměli přezkoumávat - jména, narození a ty přímo zaslat stanného soudu do Prahy. Já skutečně také jsem od zdejší služebny SD obdržel dva seznamy,…“ Obdobné seznamy vytvářely i venkovské služebny gestapa, ty zasílaly dálnopisem příslušnému stannému soudu, zpravidla i s návrhem data popravy. Zpět jim bylo dálnopisem zasláno rozhodnutí předsedy stanného soudu, které dále mimo jiné obsahovalo schválený text plakátu, se jmény popravených, který byl po exekuci vylepován …
	Komisař Hejdan – přísedící brněnského stanného soudu za druhého stanného práva ve své výpovědi uvedl:
	„ Porada u tohoto soudu se nekonala žádná a vlastně celé řízení bylo pouhou formalitou, protože se přečetla pouze jména, krátce vyzvedl skutkový děj a bez dalšího jednání byly prohlašovány rozsudky, které byly již předem připraveny.“ Z textu uvedeného v části Předmluva publikace Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1939 - 1945 se dá předjímat, že i rozsudky stanných soudů jsou pro autory publikace Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938 - 1945, závazné!
●	Pan Václav Kašpar patřil mezi pracovníky odboje, kteří byli souzeni před Lidovým soudem v Berlíně, ale rozsudek Lidového soudu v Berlíně není konečným rozsudkem. Rozsudkem Lidového soudu v Berlíně ze dne 7.11.1944 se dne 28.10.1949 zabýval Okresní soud v Hradci Králové, v usnesení tohoto soudu je uvedeno:    "Rozsudek bývalého lidového soudu německého v Berlíně ze dne 7.11.44 ..... jímž byl Václav Kašpar .... pro §80/I,83/II,III, 91b takzvaná příprava k velezradě a napomáhání nepříteli k trestu smrti a ztrátě cti natrvalo odsouzen, prohlašuje se dle čl. 9/2 zák. č. 12/46, týkající se obnovení právního řádu z 3. srpna 1944 za nicotný, poněvadž šlo o čin, který není trestný podle platného trestního práva československého. O tom se žadatel a příslušné trestní rejstříky vyrozumívají." Tímto, o této skutečnosti vyrozumívám nejen Český svaz bojovníků za svobodu!

 

Institut ochranné vazby

Vzhledem k tomu, že velká část odbojářů nestanula před fašistiskými soudy, ale byla na ně gestapem uvalena ochranná vazba a po té byli deportováni do koncentračních táborů, mohli se autoři i o institutu ochranné vazby a jeho využívání gestapem zmínit. V memoáru Radovana Dražana, str. 378 - 379, knihy  Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938 -1945, jeho autor na str. 379 uvádí:

"...

Byl odveden na gestapo ve Spiefeldu, Leibnitz a odtud do sklepení zámku v Gratzu. Zde byl odsouzen k takzvané ochranné vazbě s návratem nežádoucím. ..."

Institutu ochranné vazby - jedná se o mimosoudní řešení. K ochranné vazbě se neodsuzovalo, ochrannou vazbu navrhl příslušný vedoucí dané služebny gestapa. Jeho návrh byl služebním postupem postoupen na patřičný odbor RSHA v Berlíně, kde byl schválen. Ochranná vazba se realizovala v koncentračních táborech. Více naleznete například v publikaci Zločinná role gestapa; O. Sládek; str.20 až 24 a str. 98 až 99. 

Mne zaráží, že v publikaci, jejímž jedním z autorů je doktor práv nalezneme takovéto nepřesnosti, doktor práv by měl vědět co je to odsouzení a jaký je rozdíl mezi odsouzením a uvalením. 

Dále je pro mne nepochopitelné, že v podkapitole: O práci a vyšetřovacích metodách Gestapa, str. 57 - 58, Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938 -1945, není o institutu ochranné vazby ani zmínka, dále zde není ani zmínka o tom, co je to zostřený výslech, na základě čeho je možné ke zostřenému výslechu přistoupit, jak byl ve skutečnosti využíván a jak se na využití tohoto prostředku, sloužícímu k vynucení přiznání, dívala nacistická justice a jak s informacemi takto získanými při soudním projednání pracovala. Podotýkám, že jedním z autorů této publikace je doktor práv!

 

 

2. V části Úvod, pod heslem nacismus, str. 44, knihy: Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938-1945, nalezneme toto tvrzení:

"... Český lid se jednoznačně postavil proti fašistickému hnutí, Anglií, Francií, Itálií a Německem byl donucen bez boje k přijetí Mnichovské dohody a v březnu 1939 Německem k Protektorátu Čechy a Morava. Ale to již Československá republika, zrozená z boje čs. legionářů a vlivem dalších mezinárodních a vnitrostátních souvislostí, neexistovala. ..."

 

►	Dr. Edvard Beneš	Pravda vítězí
	Projev prezidenta Dr. Edvarda Beneše - Pravda zvítězí, který je označován za programovou řeč druhého odboje

 

►

Jan Kuklík

Spory o platnost mnichovské dohody ( materiál ČSBS )

 

3. V publikaci Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938 - 1945 autorů JUDr. Josefa Juzy a Radovana Dražana je na straně 197 uveřejněn medailonek pana Václava Kašpara. To co v tomto, ale nejenom v tomto medailonku, JUDr. Josef Juza s Radovanem Dražanem předvedli, to nezvládli ani normalizační ideologii poplatní "historici".

Správně má být v medailonku uvedeno:

   Pan Václav Kašpar

narozen:	30. května 1908 v Třebechovicích pod Orebem ( Okres Hradec Králové )
	zdroj: Matrika diecése královehradecké č. II, str. 87(1)
bydliště:	Velké Petrovice, č.p. 60, obec Petrovice
zatčen:	23. února 1943
vězněn:	Hradec Králové, Pankrác,  Malá pevnost Terezín, Kladno, Gollnow, Berlín, Brandenburg (2)
popraven:	15. ledna 1945 ve věznici Brandenburg

 

( 2 )  Doklady o místech pobytu pana Václava Kašpara

 

( 3 )   JUDr. Juza by měl vědět, jak je chápána rodina a kdo do rodiny patří. V rodině manželů Kašparových, v hájovně ve Velkých Petrovicích, č.p. 60, žili: pan Václav Kašpar, paní Růžena Kašparová a jejich dcera Jiřinka. Z tohoto je zřejmé, že v medailonku mělo být uvedeno: 

Při zatýkací akci  v únoru 1943 byli z rodiny Kašparových zatčeni a uvězněni - paní Růžena Kašparová a pan Václav Kašpar.

( 4 )   Dne 7. listopadu 1944 byl pan Václav Kašpar u Lidového soudu v Berlíně odsouzen k trestu smrti pro údajné spáchání  takzvané přípravy k velezradě a napomáhání nepříteli. Tento rozsudek byl plně zrušen usnesením Okresního soudu v Hradci Králové, který pana Václava Kašpara plně rehabilitoval.

 

( 5 )   Dne 16. září 1945 byl hajnému Václavu Kašparovi udělen in memoriam Československý válečný kříř 1939.   ( číslo matriky - 8078 )

 

( 6 )   Pan Václav Kašpar byl členem odbojové organizace Národní odboj - Jitřenka.

Členský průkaz a odznak odbojové organizace Domácí odboj 1939 - 1945 sevsrovýchodních Čech "Jitřenka"

 

 

 

 

 

 

Tyto materiály prokazují, že pan Václav Kašpar a paní Růžena Kašparová byli členy odbojové organizace Národní odboj -Jitřenka.

 

( 7 )  Já jsem žil v domnění, že historik, baddatel má podávat pravdivý obraz historických událostí v souvislostech. JUDr. Josef Juza a Radovan Dražan to ale vidí jinak a tak informace o odbojářích, kteří se v hájovně ukrývali, o odbojářích, kteří se v hájovně, která byla jedním z míst velení odbojové organizace Národní odboj - Jitřenka scházeli, kteří zajišťovali spojení s Hradcem Králové, kde bylo centrum pro spojení Národního odboje - Jitřenka, v medailonku pana Václava Kašpara chybí.

V medailonku pana Václava Kašpara nejsou uvedeny tyto podstatné informace: 

Nejčastěji se v hájovně skrýval npor. Albín Sládek - od září 1940 velící důstojník Obrany národa pro severovýchodní Čechy, který je pověřen Zemským velitelem Obrany národa pro oblast Čechy - gen Šárou reorganizací jednotek v prostoru severovýchodních Čech, kterou je sformován Národní odboj - Jitřenka, mjr. Josef Matohlína, profesor Zíb, železničář Říčař, všichni z Hradce Králové. Často do hájovny docházely spojky odboje - Žofie Šnajdrová - Jitřenka a Inka Slezáková, obě úřednice z Hradce Králové a major letectva Václav Snítil.

 

 

 

Do medailonku paní Růženy Kašparové jsem si dovolil vložit fotku, jejíž velmi nekvalitní reprodukce je zveřejněna v publikaci Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938 - 1945

 

V textu věnovaném panu Václavu Zemanovi je uvedena nepravdivá informace, že pan Václav Zeman mohl zahynout při pochodu smrti v okolí Choustíkova Hradiště u Dvora Králové.

Koncentrační tábor Dora byl založen 28. srpna 1943. 

V souladu s nařízeními velitele SS Heinricha Himlera jsou do Dory deportováni z ostatních koncentračních táborů vězni, kteří mají požadované vzdělání, které je nutné pro zajištění výroby zbraní v zařízeních, která patří do komplexu KT Dora. 

První transport vězňů, kteří splňovali požadavky na obsazení pracovních pozic v továrním komplexu Dory, dorazil do tohoto tábora právě 28. srpna 1943. 

Vzhledem k tomu, že pan Václav Zeman byl vyučený strojní zámečník, byl v souladu s nařízením velitele SS vybrán na práci v Doře a deportován z Osvětimi do Dory výrazně dříve, než nastaly deportace vězňů z Osvětimi, které souvisely s vyklízením tábora před blížící se Rudou armádou.

V textu Koncentrační tábor Mittlbau-Dora (Národní památník II. světové války Hrabině) nalezneme tuto informaci:

"Na konci roku 1944, kdy Němci začali s blížící se frontou vyklízet koncentrační tábory Gross Rosen a Auschwitz, bylo přes 16 000 vězňů přivezeno právě do tábora Dora."

Svědecky je doloženo, že 1. 4. 1945 byl pan Václav Zeman viděn panem Jaroslavem Jandou v táboře Dora. Od tohoto dne je pan Václav Zeman nezvěstný.

Pobyt pana Václava Zemana v Doře dokládají i poštovní karty, na kterých je perfektně čitelné razítko, včetně datumu.

V roce 1947 v příloze Svobodného Slova vyšlo pár článků, které se jmenovaly "Tajnosti hradeckého gestapa", autor F.Ž. v VII. pokračování uvádí, že št.kpt. Albín Sládek měl spojení na št. kpt. Branka do Hradce Králové, které zajišťoval Václav Zeman.

Št. kpt. Branka zajišťoval pro št.kpt. Albína Sládka další kanál, který št.kpt. Albín Sládek využíval pro spojení s ústředím Obrany národa v Praze. 

 

 

Št. kpt. Albín Sládek často přebýval v hájovně ve Velkých Petrovicích u manželů Kašparových. 

V publikaci "Živého mne nedostanou!" - Jan Brunclík uvádí, že št. kpt. Albím Sládek přespal v noci z 22. února na 23. února 1943 v hájovně u manželů Kašparových. Brzy ráno z hájovny odchází a už se k manželům Kašparovým do hájovny nevrací.

Št. kpt. Albín Sládek v druhé polovině noci ze čtvrtka 25. února na pátek  26. února 1943 naestapáky zastřelen.

Podtržený text však může vést k domněnce, že příjezd pana Miroslava Říčaře pozdě večer, 23. 2. 1943 do Petrovic uchránil npor. Albína Sládka před zatčením gestapáky, což není pravda.

Pan Miroslav Říčař přichází, velmi pravděpodobně je k hájovně ve Velkých Petrovicích doveden konfidentem Farským , několik hodin po zatýkací akci gestapa, cca 14 hodin po té, co z hájovny odešel št. kpt. Albín Sládek.

V této souvislosti je potřeba zmínit, že v publikaci Z historie nekomunistickího odboje v Hradci Králové - Jiří Kolouch, na str. 80, uvádí, že informace o pobytu npor. Albína Sládka získalo gestapo od konfidenta Farského.

V nepublikované práci "Lidé statečných srdcí: 5. okrsek Obrany národa v rámci severovýchodního uskupení generálů Petra Nováka a Františka Bláhy v letech 1939-1945" Josef Brandejs uvádí, že pan Bohuslav Čtvrtečka vypověděl, že k domku jeho maminky vedl gestapo konfident Farský. Výpověď pana Bohuslava Čtvrtečky zaznamenala jeho švagrová, kronikářka obce Bystré.

V  Dobřanském zpravodaji najdeme tyto informace, které  pan Josef Langr vybral a sepsal ze starých kronik, k posledním dvoum dnům života npor. Albína Sládka uvádí: 

"  ...V noci z 24. na 25. února 1943 přespal v tkalcovně v Dobrém. Po ránu přivedl Bohuslav Čtvrtečka Sládka ke své matce na Doly, aby si tam odpočinul a prožil další noc. Ráno 26. měl již Sládek odejít na jiné místo. Gestapo však mu bylo na stopě. Přijelo do tkalcovny v Dobrém, zatklo Františka Poláčka i Boh. Čtvrtečku a museli prozradit, kde se Sládek nachází. V noci gestapo obklíčilo chalupu na Dolech, B. Čtvrtečka musel zaťukat na svoji matku, ta synovi otevřela. Při přestřelce s gestapem v noci 26. února 1943 byl nadporučík Albín Sládek několika průstřely, v posteli usmrcen. ..."

 

V knize Zločinná role gestapa, Oldřich Sládek, kapitola IV, str. 272 - 273, uvádí: 

"  Zejména od roku 1942 se začínáme setkávat s takovým požíváním zbraní gestapáky, jež lze označit jako preventivní. Uvedeme několik případů. Dne 26. února 1943 večer obklíčilo komando hradeckého gestapa samotu nedaleko Bystré, kde se ukrýval dlouho hledaný odbojový funkcionář A. Sládek. Gestapáci věděli, že je ozbrojen. Jeden z nich na hledaného, kterého uviděl spícího v posteli, okamžitě vystřelil z pistole a druhý přidal dávku za samopalu.⁽⁷⁴⁾ Šlo o evidentní vraždu ze zbabělosti. oba gestapáci byli sice od šéfa hradecké služebny  pokáráni, ale do hlášení se věc upravila tak, že Sládek kladl se svou pistolí odpor.⁽⁷⁵⁾ Ve skutečnosti pistoli, kterou měl v kabátě u postele, vůbec nepoužil a zemřel, aniž by se probudil."

⁽⁷⁴⁾ Zločiny gestapa - materiál DS ÚV ČSPS

V roce 1947 v příloze Svobodného Slova vyšlo pár článků, které se jmenovaly "Tajnosti hradeckého gestapa", autor F.Ž. v VII. pokračování uvádí:

„Po zatčení a výslechu B. Čtvrtečky a F. Poláčka, který prováděl tajemník gestapa Műller nejhorším způsobem, zjistil, že nadporučík Sládek se skrývá u Anny Čtvrtečkové a Bystrém. Műller si zavolal na pomoc Schäfra, Sieberta a Eckeho, obstoupili dům paní Čtvrtečkové a přinutili jejího syna aby zavolal matku, jež měla otevřít dveře. Gestapáci se báli vstoupit. Když pod pohrůžkou zastřelení Čtvrtečková dveře otevřela, vnikli do místnosti, kde Sládek přespával gestapáci Pawlig a Körber a za nimi ostatní.

Sládek spal, vůbec se neprobudil a byl, jak vypověděl gestapák Hanke, zastřelen v posteli ze vzdálenosti asi dvou kroků. …“

 

Prezident Československé republiky - Dr. Edvard Beneš, udělil dne 20.10.1945 in memoriam št. kpt. Albínu Sládkovi Československý válečný kříř 1939. Matriční číslo 10 516.

 

 

Na fotografii medailonku 198. je paní Anna Slezáková - Ina. Paní Slezáková používala jméno Ina častěji než své křestní jméno Anna, často se i jako Ina Slezáková podepisovala, proto mnohde narazíme i na jméno Ina Slezáková.

( fotografie v medailonku je z archivu pana Jiřího Rádla, nahradil jsem jí nekvalitní fotografii uveřejněnou v publikaci Popravení a umučení občané okresu Rychnov nad Kněžnou 1938-1945 )

V medailonku 189, který je věnován paní Anně - Ině Slezákové, rozené Vašátkové je uvedeno:

"V Osvětimi byla důvěrnou přítelkyní Růženy Kašparové z petrovické hájenky a Žofie Šnajdrové - Jitřenky".

Problematiky neznalý čtenář tak s největší pravděpodobností nabude dojmu, že se tyto tři ženy poznaly až v  Osvětimi, což není pravda!

 

V katalogu knihovny Hradec Králové se dozvíme, že paní Ina Slezáková obdržela in memoriam Československý válečný kříž 1939. 

Prezident Československé republiky - Dr. Edvard Beneš, udělil dne 17.6.1946 in memoriam paní Anně Slezákové Československý válečný kříř 1939.  Matriční číslo 28 229.

 

 

Z podtrženého textu lze nabýt dojmu, že pan Miroslav Říčař se v hájovně ve Velkých Petrovicích, u manželů Kašparových, scházel s odbojovými pracovníky.

Hájovna ve velkých Petrovicích sloužila jako místo velení Národního odboje - Jitřenka ke schůzkám velení odbojové organizace, kam doházely spojky z centra pro spojení, které bylo v Novákových garážích v Hradci Králové.

Z dopisu, který napsal pan František Cimr, člen odbojové organizace Národní odboj - Jitřenka, který pracoval spolu s Žofií Šnajdrovou - Jitřenkou v Hradci Králové v Novákových garážích, kde Žofie Šnajdrová - Jitřenka řídila činnost místa pro spojení, které bylo v Novákových garážích u ní v kanceláři, je jednoznačné, že toto spojovací centrum patřilo do podřízenosti mjr. letectva Václava Snítila, který mimo jiné rozhodoval o tom, kam které spojky budou doručovat zprávy!

Pan Miroslav Říčař byl členem ilegální KSČ, odboje, s kterým št. kpt. Albínem Sládkem vedená odbojová organizace spolupracovala, ale nesloučila se s ním. Pro Obranu národa a tím pádem i pro Národní odboj - Jitženka stále platí ujednání v rámci ÚVOD o poválečném uspořádání republiky.

V intencích tohoto ujednání, které v kurýrní zprávě z 21. února 1941 odeslal plk. Josef Churavý gen Sergěji Ingrovi, št.kpt. Albín Sládek všem členům odbojové organizace Národní odboj - Jitřenka zdůrazňujel i to, že:

 

" ... ještě před očekávanou revolucí v Protektorátu převezme moc a úřady organizace, kterou vytváří, aby se zabránilo komunistům přijít k moci. ... "

Citace je ze strany 6 obžalovacího spisu 13 J 167/44, z 25. června 1944, proti Václavu Kašparovi, Waltru Tešařovi, Oldřichu Žákovi, Josefu Lebedovi a Bohuslavu Kašparovi.

 

Paní Jiřina Malcová - rozená Kašparová, přímá účastnice dění v hájovně ve Velkých Petrovicích č.p. 60, kde se svými rodiči bydlela, vždy v souvislosti s tvrzením, že Miroslav Říčař, jako spojka, chodil do hájovny k Manželům Kašparovým, po pravdě uváděla: 

Prezident Československé republiky - Dr. Edvard Beneš udělil 8. června 1946 in memoriam panu Miroslavu Říčařovi Československý válečný kříř 1939. Matriční číslo 28 737.

V předmluvě knihy Popravení a umučení občané okresu rychnov nad Kněžnou 1938 - 1945  na str. 42 v předposledním odstavci uvádí: " Autoři v závěru vyjadřují úctu k trvalé památce všem rodinám popravených a umučených obětí. Bylo nám ctí na tématu pracovat. ..." 

V medailonku pana Václava Kašpara nalezneme tuto dosti trapnou snahu o nemístnou familiárnost, která je více než neuctivá. Familiárnost, která se do tohoto typu publikace vůbec nehodí a nemá tu co dělat: 

"... Václav, jeho žena Růžena a její bratr Václav Zeman jim poskytovali dočasný úkryt, ..."

 

V medailonku pana nadporučíka Albína Sládka nalezneme tuto větu: 

"... Při této akci byli zatčeni Václav a Růžena Kašparovi  a bratr Růženy Václav Zeman. ..."