Svědectví pana Františka Cimra,
zaměstnance Novákových garáží, blízkého spolupracovníka paní Žofie Šnajdrové - Jitřenky, člena odbojové organizace Národní odboj - Jitřenka:
" Již za druhé republiky odhadlo sokolstvo dobře události a zaujalo k nim správný postoj. V listopadu 1938 poslaly hradecké sokolice zdravici panu presidentu Benešovi do Londýna, na kterou právě Žofie Šnajdrová obdržela vlastnoruční přípis pana presidenta a jeho choti, v němž již tehdy napsal zcela prorocká slova, že vláda našich věcí vrátí se opět do našich rukou. Tento dokument putoval pak pro povzbuzení všech mezi dobře známými s ostatním ilegálním tiskem, který sestra Šnajdrová doručovala. Přípis byl však zabaven gestapem při prohlídce bytu majora Snítila.
V dubnu 1939 organizoval se z kruhů sokolských Národní odboj. V čele jeho stál tehdy náčelník Hradeckého sokola Rudolf Zíb. Staral se se svými spolupracovníky o získávání zbraní, pohonných látek, skrýší na zbraně, tvořili se takzvané "pětky". K tomu potřeboval jakéhosi "finančního ministra", kterého svědomitě zastávala Žofie Šnajdrová. To byl počátek její činnosti v odboji. V té době byla sokolská akce zapojena jako celek do vojenské skupiny plukovníka Petra Nováka.
To už byla podzemní činnost v plném proudu. V kancelářích firmy Jaroslav Novák, kde byla Žofie - Jitřenka zaměstnána, bylo vybudováno vhodné a nenápadné středisko, kam se sbíhaly všechny nitky a Jitřenka se stala prostředníkem mezi členy odboje z celých severovýchodních Čech, kteří se pod různými hesly hlásili. Mimo to se za spolupráce sester Slezákové, Doležalové, Šubrtové a bratří F. Šmída a Andrleho akce sociálně - podpůrná, která čerpala finanční prostředky a naturálie převážně z řad sokolských. Poskytovala pravidelnou pomoc všude tam, kde živitelé byli násilně okupanty rodinám vyrváni. Příděly byly prováděny bez ohledu na stav a politickou příslušnost. Tuto činnost vyvíjela s velkým úspěchem a řada rodin vděčí jí za to, že jejich beznaděj a bída byly co nejvíce zmírněny.
Ina společně s Žofií konají jízdou na kole službu kurýrní. Často cestují jako spojky dle příkazu majora Snítila. Tato činnost vyžadovala značné vypětí, čas spěchal, zpráva musela být doručena. Tak navštěvovaly ilegálně se skrývající bratry: Zíba, Sládka, Jelínka, Matohlínu, Říčaře. Majora Matohlínu, npor. Sládka a št. rotmistra Jelínka ukrývaly též po delší čas ve svých bytech. Pro tuto službu byly dobře voleny a nebylo to náhodou, že pro tyto úkoly byly vyhlédnuty. Byly pro ně zralé a všestranně připravené: "Být sokolkou, vždy znamenalo být ženou zdatnou ..." .
Kdo je znal, dá mi zapravdu, že v těch intencích skutečně žily a pracovaly cílevědomě a dobře. Jen prozrazením celé akce, elitním Janturovým konfidentem, Vladimírem Farským, který gestapu zradil vše, došlo k zatýkání v našem kraji v tak velké míře..."
( zdroj - archiv pana Jiřího Rádla )
Poznáimka: Komisař Jantur - v letech 1942 až do osvobození je šéfem protikomunistického referátu pražské řídící úřadovny gestapa ( Odbor II - exekutiva; Referát II A - komunismus, marxismus levicová hnutí, navrátilci z SSSR a Španělska )
